


Šejkr #66: Pozdravy (z) Utrechtu
Opatrnější, ale stále dobře naladění. Záviděníhodné. Zvlášť když pak o pár dní později vidím záběry z pražských oslav 17. listopadu.



Opatrnější, ale stále dobře naladění. Záviděníhodné. Zvlášť když pak o pár dní později vidím záběry z pražských oslav 17. listopadu.



O víkendu jsem konečně rozečetl Tanec reality Alejandra Jodorowského a po prvních pár stránkách bylo jasné, že tuhle knihu si budu náležitě hýčkat.
V zajetí oblohy, turbopíp a britské nostalgie. Z Katovic podruhé.
Nechť si duben sebelepší bývá, ovčákovi hůl přec jen se zasněžívá. První dubnový týden může být těžko lepší, pohleďte na kupu čerstvých desek.
Na obálce nového Full Moonu nabízí Iggy Pop náruč plnou dynamitu, uvnitř najdete jeho obsáhlý profil i recenzi alba Post Pop Depression.






Hĺbka podo mnou, ktorú nedokážem obsiahnuť; krása, ktorú nedokážem uchopiť.



Jestli si někdo myslel, že zvířecí vzory letos nefrčí, šeredně se zmýlil.



Myslela jsem si, že je skoro nemožné pospojovat žánry jako psychedelie, garážový rock, africké a jihoamerické rytmy...



V neděli jsem šla cestou malých scén a jistot, které komerční headlineři nikdy nenabídnou. Bylo na čase soustředit se také na trochu toho hudebního vzdělání, tzn. co neznám, poznám a pomiluju.



Papírově byl nedělní program pouhým stínem dnů předešlých. Jenže realita nakonec předčila očekávání neb přinesla řadu překvapení. Některá příjemná, jiná méně.









Undergroundová senzace posledních měsíců a podle mnoha respektovaných zdrojů jeden z velkých objevů roku 2014. To jsou Fumaça Preta.



Přelom šesté a sedmé dekády, Lábusovy Mimikry jako vyšité, jenom posílené o kubánské disidenty. Ale Fumaça Preta nejsou otrocky kopírujícím revivalem.



Sedmnáct nových nezávislých kapel na Colours of Ostrava: Fumaça Preta, Gallon Drunk, ale i čeští Kalle nebo internacionální Inheritance.



Obávaní Mexičané. El Ritual, rok 1971. Hard rock? Tropicalia? Jazz? Psycho? Mimikry? Ano. Tohle prosím na vinylu, narozeniny slavíme zásadně na Čarodějnice.



Eurosonic Noorderslag. Narváno bývá po strop a nikoho nezajímá, že většina vystupujících ještě ani nemá desku. Návštěvnost v řádu několika desítek tisíc lidí...



Výroční žebříčky jdou do finále, takže jak se loňský rok dívá tvrdé jádro Full Moonu, tedy Michal Pařízek, Apačka, bro, Martin Kozumplík? Kdo lamentuje, kdo miluje?
Vyberte důvod nahlášení a dopište zprávu pro moderátory.