Eurosonic Noorderslag. Narváno bývá po strop a nikoho nezajímá, že většina vystupujících ještě ani nemá desku. Návštěvnost v řádu několika desítek tisíc lidí...
Kam myslíte, že jezdí většina festivalových bookerů a promotérů vybírat nové talenty? Možná nečekaně do zaplněných klubů v holandském Groningenu, kde se už skoro dvacet let koná festival Eurosonic Noorderslag. Narváno bývá po strop a nikoho nezajímá, že většina vystupujících ještě ani nemá desku. Návštěvnost v řádu několika desítek tisíc lidí, skvělá atmosféra a koncerty úplně všude, včetně open air scény v polovině ledna.
Zkuste si něco podobného představit v našich podmínkách, nevěřil jsem, když mi to vyprávěli a první náraz byl skutečně hrozivý. Jsou fanoušci a fanoušci, zážitky z Groningenu jsou nezapomenutelné. Kdy jste naposledy stáli frontu na úplně neznámou kapelu? Samozřejmě spousta balastu, aby ne, když tam každoročně hraje okolo tří stovek kapel z celé Evropy, ale svoje hity si najde každý.
Už loni jsem měl pocit, že polovina skupin z programu poslouchá celé dny The Brian Jonestown Massacre, bylo až divné, kolik psychedelie snese více méně mainstreamový program Eurosonicu. Švédští Les Big Byrd si Anthonyho Newcombea pozvali rovnou do písničky…
Znova Švédsko, ale jdeme úplně do jiného levelu. Seinabo Sey je totiž budoucí popová hvězda, na to si vsaďte. Indie stydlivost, moderní r’n'b a hlas jako Aretha Franklin. Jeden z hitů Berlin Music Week a děvče, které už několik měsíců doporučuji na Colours of Ostrava.
Osobní objev minulého ročníku Sexton Creeps jsem loni viděl hned třikrát, a to jsem ještě další dva koncerty nestihl. Hodně si to užili, pár týdnů po festivalu jim vyšlo skvělé album Lesbian Skies. Doufám, že letos se už konečně povede dostat je k nám.
Černý kůň letošního line-upu a také nejčastěji vídané tričko na festivalu Le Guess Who?, kde hráli také. Fumaça Preta, to jsou karibské rytmy a tropicalia skřížené s pravověrným garážovým rockem a úšklebkem Franka Zappy. Pro Šejkr úplně ideální.
Další z favoritů letošního ročníku, téměř komplet dívčí teenage komando z Barcelony. Debutové album vychází v lednu znovu celosvětově v distribuci Captured Tracks. Kdybych si před oznámením lajnapu festivalu měl tipnout, které dvě kapely půjdou proti sobě, tak by to byli právě Mourn a Fumaça Preta. Vyšlo to dokonale, obojí v pátek v jedenáct večer. Nevím.
Letošní rok je zasvěcený islandské scéně, z Reykjavíku vypravují několik zvláštních letadel. V Groningenu se totiž představí skoro třicet kapel a interpretů, mezi nimi taky dávno zavedení Sólstafir, kteří hrají v jednom z nejlepších venues v Evropě. Už dávno legendární klub Vera je třeba navštěvovat co nejčastěji.
S Eurosonicem v Šejkru rozhodně nekončíme, po návratu očekávejte další speciál, tentokrát s těmi, kteří mě oslovili živě.
Rád bych řekl, že jsem to neviděl, ale nebyla by to pravda. Když jsme ve středu večer s Ondřejem Štindlem v patiu žižkovského Atria žertovali, že kde jinde poprava než na stadionu, který se jmenuje po Aztécích, ještě jsme netušili, jaká tragédie se ve čtvrti Coyoacán o pár hodin později odehraje. Ale je třeba to brát z té lepší stránky: začíná mundial. V klidu a bez nervů. Plan seguro.
V neistej kultúrno-spoločenskej situácii prichádzame o priestor, ktorý priniesol angažovanú a náročnú kultúru do regiónu, bojujúceho s gentrifikáciou a tiež výrazným pesimizmom.
Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.
Pokud se chystáte na některou z regionálních projekcí a tápete, co si nenechat ujít, máte tu tradiční výběr filmů, které opravdu stojí za pozornost.
Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?
Hudba, která se nedá ignorovat, hudba, která mění pravidla hry.