Fumaça Preta: Tropickej androš

Neměli by Plastici změnit název alba na "S dýmem je underground"? Mezinárodní sestava „Černého kouře“ je androšem přímo ukázkovým, chvíli tropicana, místy metal, punk, skřeky i taneční takty, kdo ještě koncert podpořil konzumací ilegálních látek, mohl zažít jednu z životních jízd.

Zjevy jsou to díky kostýmům a pohybům až prapodivné, něco mezi Chiki Liki Tu-a a Sun Ra Arkestra. Jestli si někdo myslel, že zvířecí vzory letos nefrčí, šeredně se zmýlil, přihoďte k tomu zlatej plášť a sluneční okuláry, a budete vypadat jako pravověrný fanoušek. Objev roku 2014 oblbnul Colours of Ostrava a ostatně mnozí zamířili i dva dny později do Akráče, o český fanklub bylo postaráno.

Prý to s Fumaça Preta zpočátku vypadalo jen na jednorázový jam a blbnutí ve studiu, vždyť kytarista Stuart Carter a basák James Porch jsou členy brightonských The Grits, Baldo Verdú sídlí v Londýně a bubeník Alex Figuera, zakladatel labelu Music With Soul a majitel krámu Vintage Voudou, zase přebývá v Amsterdamu. Jenže výsledek chlapce překvapil. Dělat jen funk postaru a hrát si na Jamese Browna jim bylo málo, cílem se stalo hranice nejen posunovat, ale rovnou demolovat. Toho jednoznačně dosáhli, debutová deska šla na dračku a stejně tak vylítla i kapela. Ale kdo ví, kolik pajzlů projela, když s nadšením chválila prostory Akropole, že na hezčím místě ještě nehrála.

Pot tekl ze všech proudem, mraky byly toho dne jen na Porchove kombinéze, lepkavo jak v pralese, člověk se ani nediví, že je kdosi označil „zapomenutým punkem z džungle“, melodičtější chvíle byly vmžiku proříznuty skřekem nebo nástrojem. Hippíci a máničky ječeli při venezuelské psychedelii blahem a svíjeli se pod pódiem, vyřvávajíce něco o tom, že byli psy (Eu era um cão).

Pro každého to asi jeho šálek čaje nebude, ovšem Fumaça Preta jsou velmi zábavnou a hravou partou, která si uchovává i přes retro zvuk svěžest bez zápachu naftalínu.