


S pozlaceným trpaslíkem v zádech (MFF KV 2025)
Závěr festivalu patří rekapitulacím a žebříčkům. Pěkně si tu změť zážitků srovnat do šuplíků a poliček v naší mentální databázi.



Závěr festivalu patří rekapitulacím a žebříčkům. Pěkně si tu změť zážitků srovnat do šuplíků a poliček v naší mentální databázi.



Ta samozřejmost, s níž mě zařadil do skupiny “my”, a předpoklad, že přece logicky musím chodit na filmy s LGBTQ+ tematikou, když jsem sama jedno z písmen, mě trochu zarazila.



Potlesk vestoje, doprovázející závěrečné titulky, považuji za jednu z největších nesoudností, co jsem tu letos zažil.



Až včera, pátý den festivalu, jsem zažila aplaus při roztažené oponě, tedy potlesk spontánně zaburácející během projekce. Bylo to hned po úvodní scéně filmu Můj otec, kníže.



Před třemi lety dostal Olmo Omerzu ve Varech za svůj film Všechno bude cenu za režii, teď se vrátil do hlavní soutěže s příběhem patriarchy...





Nebývale geograficky rozmanitý je letošní výběr deseti světových a dvou mezinárodních premiér ve festivalové stěžejní sekci.



Soutěž Na východ od Západu je charakteristická žánrovou pestrostí i zastoupením formálně výrazných snímků.



V exkluzivní předpremiéře představí Ivan Zachariáš první dvě epizody ze šestidílného špionážního dramatu Bez vědomí.
Vlajkovou lodí Be2Can Distribution je festival Be2Can. Ten již tradičně představí vítězný snímek Cannes.
Obvykle rušná třída T. G. Masaryka patřila hodinu po půlnoci pouze několika ztraceným duším. Liduprázdno, klid a ticho, neblaze proslulý první festivalový víkend skončil.
Úvodní věta druhého letošního příspěvku byla včera večer jasná – Filmařům respekt, ale největší drama se včera odehrálo v Bordeaux. Fotbal?!!
Belgica, Krásná a ztracená a Je to jen konec světa – na první den festivalu dobré skóre. A autobusákova moudra k tomu.