Tak daleko, tak blízko: Barbora Chalupová

Režisérka Barbora Chalupová byla nepřehlédnutelná už svými studentskými filmy, příslovečnou díru do světa pak udělala před dvěma lety. To získala Českého lva a Cenu české filmové kritiky za snímek V síti, který se zároveň stal nejúspěšnějším českým dokumentem v historii. Minulý rok dokončila po třech letech film Zákon lásky, tragikomickou dokumentární roadmovie o cestě zákona, který zajistí manželství všem bez ohledu na sexuální orientaci. A dnes má v rámci cyklu FAMU v kině 3 premiéru její krátkometrážní hraný snímek Con spiro. Těšíme se na její originální filmařský pohled, těšíme se i z jejích pohledů na všední den.

Co vidíš z okna?

Koukám na rozpadlý areál dříve prosperující továrny, později výrobny munice a zbraní, který mi svou neutěšenou estetikou v srdci připomíná rodné Kladno. Každý den od šesti od rána mi však zvuk sbíječky připomíná, že brzy bude výhled z okna jiný… že se budu dívat na další rezidenční bydlení na investice.

Kam na snídani?

Když si vzpomenu na dobu, kdy mi nebylo žinantní jít na snídani, tak ráda vzpomínám na lívance v Café Sladkovský, na omeletu ze Žižkavárny, na pohankovou kaši z Bistra 8 nebo pro cokoliv do pytlíčku z pekárny s nejmilejší obsluhou, Pečivo Šmeralka.

Oblíbená vycházková trasa?

Okolo Rokytky, to je můj hood. Okolo Botiče, to je hood mojí nejlepší kamarádky. Obecně toho mám ale nachozeno hodně, a pokud to jen trochu časově jde, chodím pěšky.

Kde na kávu?

Mám ráda kávu černou jako noc, ideálně filtr. A přesně takovou mají v Yes kafe.

A na večeři?

Obecně ráda chodím do sítí samoobslužných restaurací typu Dhaba Beas nebo Loving Hut. Nejoblíbenější je však vietnamská restaurace “u Chipa” v Libni, kde tomu velí “paní Chipová”, vaří “pan Chip” a jídla roznáší “slečny Chipové”. A já jsem tam jako doma.

Oblíbený klub, kino, divadlo nebo kulturní podnik obecně?

Z kin to bude určitě Aero, kde jsem v prváku na vysoké trhala lístky a kde kromě různých speciálních projekcí mají i fajn bar. A pak kino Ponrepo, kam chodím obdivovat díla velikánů kinematografie z “pětatřicítky”. Z divadel mi je sympatický A studio Rubín, kde jsem viděla fakt hodně ujetý inscenace. Na větší koncerty do Archy nebo Fora Karlín. Na menší diy alternativu kamkoliv, kde se pořádá.

Kam se chodíš zašít?

Bohužel nejsem vlastníkem ani chaty, ani zahrádky, kde bych se mohla hrabat v hlíně a chovat kočky. Takže se “zašívám” u různých sportovních aktivit, u kterých si člověk taky vyčistí hlavu. Doporučuju hloubětínský bazén se slanou vodou, vysočanskou lezeckou stěnu nebo všemožný bikeový traily všude po republice.

Kdyby ses měla přestěhovat, kde by to bylo?

Určitě někam do hor. Vždycky jsem si myslela, že by to bylo někam na sever, kde je sníh, tma a kde si lidi moc nepovídají. Ale letos jsem byla v Dolomitech, minulý rok v Pyrenejích a byla jsem z té všudypřítomné jižanské vřelosti upřímně nadšená. Takže bych to směřovala asi někam na Jih do hor. V zimě bych jezdila na prkně, v létě bych kopce sjížděla na kole, jedla bych zmrzlinu a večer pila dobré červené víno.

Ideální dopravní prostředek?

Na výlety ideálně vlakem. Občas se i v Praze přemisťuju vlakem, což z obyčejné jízdy za prací nebo přáteli dělá vlastně taky trochu výlet.