Tvrdá realita reality shows (The 8 Show)

Dalo by se říct, že v poslední době není pověřenější země na sociálně vyostřené thrillery nežli Jižní Korea. Ostře kritizovat konzumní společnost dokázala již několikrát, což mnohdy vedlo i k mezinárodnímu úspěchu – zejména v případě oscarového Parazita či streamovacího megahitu Hra na oliheň. Podobných příkladů bychom mohli najít hned několik (snímky Mutant, Vlak do Pusanu, Betonová utopie či seriál The Glory), až se zdá, že je tento žánrový formát zcela obnošený. Nová minisérie The 8 Show, jež vyšla v květnu na Netflixu, však podává kritiku sociálních poměrů v zatím nejzábavnější, nejvyhraněnější a nejsoustředěnější podobě.

Premisa je přitom jednoduchá. Sledujeme příběh bývalého prodavače samoobsluhy, který se v nehostinném Soulu zadlužil natolik, že je odhodlaný spáchat sebevraždu. Vtom mu přijde esemeska z anonymního čísla, aby zvážil nabídku vydělat si pořádný balík při blíže nespecifikované pracovní příležitosti. V bizarním areálu s kýčovitými instalacemi se setká s dalšími sedmi nešťastníky a všem jsou představena bazální pravidla. Háček je v tom, že kolektiv musí teprve zjistit, co se po nich chce.

Výstavba příběhu si nehraje pouze s postavami, ale i s diváky, neboť spolu s protagonisty zjišťujeme, co je zakázáno, co povoleno a co nařízeno neznámými zadavateli. Spolu s novými poznatky se formuje dynamika v nesourodé skupině; postavy jsou rozděleny do osmi pater na základě čísla, které si při vstupu zvolily. Stěžejní pak je zjištění, že jednak jídlo je pro celou osmici posíláno z vrchního patra, jednak že čím nižší patro, tím méně si člověk vydělá. Žezla se tedy ujme lstivá umělkyně z nejvyššího patra.

The 8 Show na sebe v dobrém upoutá i vysokou mírou stylizace. Představení každé hry či nového pravidla je doprovozena komickou hudbou, voiceoverem hlavního hrdiny a ostrými střihovými přechody. Výjimečně se objevující flashbacky jsou poté zajímavě odlišovány formátem 1:1, který se změní v klasický 16:9 vždy, když postava vstoupí do areálu.

Analyzovat pozoruhodný fikční svět seriálu a to, jak se mění naše otázky během jeho sledování, by vystačilo na několikastránkovou esej. Nejpodstatnější je, že The 8 Show se opravdu soustředí na osm postav v přítomném čase. A co více, všichni, s výjimkou karikování dvou primárních antagonistů (kromě zmíněné umělkyně agresivní macho z šestého patra), jsou vykresleny jako psychologicky komplexní jedinci. V tom se liší od mnohých podobných filmů a seriálů, které vsázejí na typizované charaktery.

The 8 Show dokáže účinkovat na několika úrovních kritiky základů kapitalistické společnosti. Komornější podoba seriálu sluší, drsnější scény fungují zcela přirozeně v kontrastu ke komediálnějším extravagantnějším pasážím. Stejná postava nám jednu chvíli může připadat dobrá, v dalším okamžiku překvapí nějakou negativní vlastností. Proto také od seriálu plného překvapivých zvratů a cliffhangerů nelze odtrhnout oči.