Vstupní prohlídka: Hello Incognito

Písničkář Hello Incognito vydal začátkem listopadu svůj dlouhohrající debut s názvem Greenhorn. Vyšel na kazetě u slovenského labelu Z Tapes, stejně jako u jihomoravských Bughead Records. Nahrávku tvoří sedm skladeb a staví především na silném písničkářském projevu, rozmanitá je ale i zvukově. Kdo je Hello Incognito?

více o desce zde

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?

Řekl bych, že to bylo dlouhodobé a pomalé potvrzování toho, že nemusím být žádný Amadeus, abych tvořil. Třeba můj kamarád Tonda. Koupil starou kytaru za 500 Kč, neuměl na ni pořádně, ale znělo to fajn. Zdravím, Toníku.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?

Sledováním Adventure Time s mou gf Emmou, tvorbou obalů/artworků na kazety, videí s Normem MacdDonaldem. Taky jsem měl vymyšlený byznys. Tvořil jsem keramické busty chrtů, které si ale nikdo nekoupil. Máte někdo zájem?

Co je nejhoršího na hraní bez kapely?

Asi doprava, musím jezdit vlakem, bojovat s jízdním řádem, tahat krámy a záda bolí. V kapele by asi byl někdo s autem. Jako sváteční řidič se bojím pravděpodobné smrti na vozovce.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?

Stává se mi, že za mnou chodí random opilci během koncertu, ať jim půjčím kytaru nebo zahraju Smoke on the Water. Ty ještě zvládám, ale jak hraju pro lidi, co mě neposlouchají... fuj.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?

Kuře s broskví? Je mi to celkem fuk. Nejsem náročný, ale ve Slavičíně měli halušky s brynzou. Fakt bašta.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?

Asi za podivné nástroje... Okarina, valcha, harmonium, chrastítka, brumle, taková ta dřevěná etno žába...

Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?

Jak nemáš navy blue oblek a dřevěného motýlka, jsi nikdo. Malá agitace na konec - každý by měl zasadit hloch.