Vstupní prohlídka: Tramhaus (nl)

Anglický novinář Richard Foster (The Quietus nebo Louder Than War) mluví o rotterdamské kapele Tramhaus jako o jednom z nejhůře střežených tajemství místní scény, která zahrnuje taková jména jako The Sweet Release of Death, Lewsberg nebo Neighbours Burning Neighbours. Těžko najdete osobu povolanější, Foster působí i jako jeden z dramaturgů tamního oblíbeného klubu Worm. Tramhaus nedávno vydali u agilního labelu Subroutine famózní debutový singl I Don’t Sweat, čekejte řízný postpunk s industriálním odérem a tuplovanou náloží energie, se svéráznými kreacemi frontmana Lukase Pasmana (které jsou oblíbeným zdrojem kapelní zábavy). Tramhaus se ve společnosti další nizozemské kapely Charlie and the Lesbians tento týden objeví také v Česku – v úterý 21. v brněnském Kabinetu Múz, o dva dny později v pražské Klubovně.

Co vás inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?

Během jednoho covidového lockdownu jsme se náramně nudili a vhod nám přišlo nové „live“ session video od Viagra Boys. Sledovali jsme to společně a na základě tohohle zážitku jsme se rozhodli založit kapelu. Většina z nás chtěla rozjet něco nového – začít hrát na jiný nástroj nebo změnit žánr... To, co děláme dnes, je výsledkem této snahy.

Čím se bavíte/živíte vedle hudby?

Julia a Nadya pracují v restauraci, Jim v jednom hudebním venue. Micha zase píše pro De Groene Amsterdammer. Lukas je taky součástí rotterdamského kolektivu Nospray, který bookuje kapely všude po městě. Někteří z nás hrají i v dalších skupinách – Nadya bubnuje ve sludgeové dvojici Vulva a Jim v indie kapele Nagasaki Swim. Jinak se bavíme standardně – chodíme na koncerty dalších kapel, flákáme se po barech a někteří z nás rádi skejtují. A jsme v tom zatraceně dobří!

Co je nejhoršího na hraní v kapele?

Nejhorší je být společně v dodávce. Zejména když se někdo nacpe něčím ostrým a... asi už nemusím pokračovat. Ale jinak si užijeme strašnou spoustu srandy a vůbec je to radost.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?

Každého z nás rozesměje, když Lukas začne na stagi tancovat. Zejména při skladbách I Don’t Sweat nebo Night Shift. Myslím, že tohle sdílíme všichni bez výjimky.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?

Pití: Dr. Pepper

Jídlo: Natural Lays Chips

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?

To myslíš vážně? Většina našich peněz padne za benzín, pronájem dodávky a studio. Hraní v kapele není vůbec laciná záležitost. Navíc investujeme spoustu času do zkoušek, psaní písní a odpovídání na emaily.

Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?

Peklo pozdního kapitalismu.

Ekologická katastrofa přichází.

A soundtrackem k zániku budou Tramhaus.