18ročný Ben Frost po slovensky? Ink Midget!?!

Jedna mačka vravela: Ink Midget je 18ročný Ben Frost po slovensky. Ach, ta stigmata. Na druhou stranu pokud někdo z těchto končin má na to, aby se o něj zajímaly labely jako Warp, Ninja Tune nebo třeba Planet Mu, je to právě Ink Midget z Bratislavy. Už nemá osmnáct a vystupuje i bez svého „twina“ Pjoniho, ale fakt, že bude hrát v rámci olomoucké Přehlídky animovaného filmu vedle Vladislava Delaye, není náhodný.

Album Re-Leave se sice netváří jako koncept a zdánlivá absence textů tomu jen napomáhá, vždyť kdo dneska dělá elektronické koncepty navíc bez textové roviny. Příliš daleko „střednímu proudu“ beatové elektroniky (experiment v rámci pravidel poslechového digitálu), ale taky na hony od sound painting. Ovšem stačí posloupné uvedení názvů tracků a příběh se kreslí sám od sebe (fonetické hrátky budiž jen hrady a hrádky): Flue, Relieve, Clue, Night Float, Fisheye, Throwink Dirt, Půlvlk. Takové směřování podporuje i výtvarné pojetí přebalu, na němž Daniela Olejníková vytváří snově symbolickou malbou dojem leporelové pohádky.

Stylově zůstává nejpřínosnější nálepka „experimentální elektronika“, ale Ink Midget míchá staré minimalistické techno, glitch, dronové pastušky a triphopovou atmosféru s ambientním vydechnutím, filmovou hudbou i breakbeatem. Vždycky je tu rovněž humanoidní element, který jednou evokuje analogového Trona, podruhé je lusknutí prstů, základní rytmická linka, příjemně lidským dotykem ruky joysticku. Jako když se vám čajové smetí rozsype po motherboardu. A není nic přirozenějšího, než vytáhnout vysavač a novou konvici.

Největší síla není v jednotné atmosféře, ale v síle jednotlivých tracků. Úvodní Flue nabízí tak neotřelé spojení atmosférického ambientu a něžného krautrocku, až překvapivě prolne do whitchhouseového pokoje, a ještě v sobě nechá bít zvláštně zkreslenou folkloristickou ozvěnu. Uzavírat Půlvlkem s rapujícím Sifonem (WWW) se může zdát poněkud násilné, jakkoliv nejde jen o recyklát jeho domovské expresivity (Ink Midgetova krajina postrádá ostré a agresivní mantinely), a závěrečný, do dálky mizející opakující se verš „temné zvíře temným lesem“ nás vrací na začátek Ink Midgetova lesa, tedy na jeho druhý konec. A mezi tím čeká i Fisheye s temnou flow souputníka Pjoniho, jehož skřetovitý výraz („sexy lips“) není jen úsměvnou omalovánkou po vzoru Keitha Flinta, ale v rámci žánru nečekanou personifikací, kterých je album Re-Leave plné.

Řekl bych, že Ink Midget vydal nejlepší českou elektronickou desku, kdyby býval nebyl Slovák, k čemuž konec roku tak nějak vybízí. Jenže Re-Leave se vymyká školským klasifikacím, a jestliže se může zdát, že myslet na produkci Warpu a srovnání se světem je naivní, byl bych opatrný.