7krát3, sázka na pop

Když v roce 2019 Štěpán Hebík představil svůj nový hudební projekt 7krát3 singlem Promiň, bylo to jako zjevení. Podobný dopad měla na tuzemskou scénu i jeho debutová deska I, na níž představil líbivé hudební aranžmá, kombinující reggae, R&B a pop s inteligentními, vtipnými a chytlavými texty. Jeho letošní nahrávka II si dokázala udržet vtip a ironii, zároveň se vydává popovější cestou.

Otázkou je, jestli je to správná volba. Pop je sice přístupnější pro širší publikum, ale taky má tendenci být stereotypní a povrchní. Když se dobře vyváží s hudební inovací, vznikají hity, ale na albu II je jich jen pár.

Prvním problémem je dramaturgie, mnohem silnější je druhá polovina materiálu. Ta začíná trackem Headphones, textově pracujícím s klišé písniček, které se pouští na rande: “Jen pohybem úst, na byt naviguje mě, kam to může růst, když sníme nóbl crème brûlée...” Její výhodou je, že se vymezuje vůči zbytku desky hudebně, ozvláštněná o saxofon, jinak nahrávka jako celek splývá. Následující YoYo je nejsilnější moment celého alba. Má více “disco” zvuk a hostující Erika Rein jiným frázováním, jazykem stylem zpěvu, vytváří zajímavou tenzi. Za zmínku stojí track Když to mám nabitý, který má chytlavý beat a celkovou instrumentaci, nejslabší je naopak Bleju vibe. Ten pracuje se zaměnitelným beatem a text postrádá nosné téma. Hostující Rytmus do něj navíc vůbec nezapadá, působí zbytečně.

Vyplatila se sázka na pop? Přístupnější aranžmá může silnějším skladbám pomoct, aby se hrály v rádiích, na druhou stranu deska II je jako celek nevýrazná, málo zapamatovatelná, což vynikne i ve srovnání s debutem. Monotónnost způsobuje, že necelá půlhodina se jeví delší, než doopravdy je, a ve výsledku je jedno, jestli deska běží v daném pořadí, anebo se hodí na shuffle.