Adaptace strejdomrdsky výtečná: South Park: The Stick of Truth

Dnešní mládež se v podstatě bez ustání kope do zadku nudou a nebýt sexu, seriálů a her (společný základ = ubíjení drahocennýho času s tím, že největším darem lidství je beztak orgasmus, Neil Patrick Harris a skillování fiktivní postavy), nadějná generace by na prokrastinaci pravděpodobně chcípla. South Park: Stick of the Truth umně kombinuje všechny tři zmíněné prvky študácké zábavy. Sexuální narážku sice vkládá pouze do svého názvu, ale herní adaptací slavného seriálu bezesporu je. Adaptací strejdomrdsky výtečnou.

Na začátek bude asi nutné předznamenat, že pokud seriálu neholdujete dostatečně velkou měrou, která lpí na fanatickém odříkávání kultovních hlášek a perfektní replikaci prdů jednotlivých postav, pak raději dál ani nečtěte. Interaktivní forma městečka, kde to má každá uhrančivá mexická žába už předem spočítaný, představuje tak delikátně komplexní a seriálovou realitou zrcadlený svět, že ji pravděpodobně ocení jen smrdutý fajnšmekr.

Příběh je loženej – jste dítě čerstvě přestěhovaný do South Parku a rodiče vás vyšlou hrát si mezi místní haranty. Postupně se seznámíte se všema zásadníma postavama a začnete řešit problém okolo samotného Stick of Truth – kousku klacíku, který rozdělil dětskou populaci na několik zájmových skupin, bojujících o tyčku pravdy. To by bylo ovšem celkem prvoplánové, tudíž se do toho postupně vměstnaj‘ zombíci, náckové, SWAT, Al Gore, Randyho problematický zadek, nekonečná válka mezi Shitty Wok a Shitty Sushi, nekonformita Goth Kids, stonásobně zvětšený šourek vašeho otce a kupa dalšího kvalitního materiálu.

Jak hra funguje? Ve zkratce se jedná se o klasický RPG model s tahovým bojem, takže vám neuteče… až na to, že úspěšnost úderů v boji je dána tím, jak přesně a rychle umíte klikat na klávesnici, což do hry vnáší sice zjednodušující, ale dosti zábavný prvek. Čtyři frakce na výběr – warrior, mage, thief a JEW? Zatraceně příjemný zpestření tohohle historickýma/sci-fi/vážnýma bitvama přepatlanýho žánru. Místo ohnivého meče řádně oblé dildo, místo long bowu plážový míč, místo zdravíček Cheesy Poofs a místo strength potionu kyblík Red Bullu. Postavu můžete skillovat a za expy jí dodávat nepřeberné množství schopností, jejichž popis by potřeboval samostatnou kapitolku (namátkou čtyři druhy mocných prdů, anální sonda pro teleport či zmenšovací prášek od spoďárových skřítků). Inventář obsahuje rovněž facebookovou stránku, kde se vám po pomoci rozličným postavám tyto hromadí jako vaši friends. Během hry jich máte možnost potkat až sto dvacet, což snad dostatečně dokládá míru herní variability a možností.

Šance přibrat si k sobě do party libovolného z cápků Stan/Kyle/Cartman/Jimmy/Butters (one at a time, baby), dodává soubojům další rozměr. V momentě, kdy vaše postava podělá svůj nejlepší útok, může situaci zachránit Cartmanův flamethrower (obnažená prdel tlouštíčkova + zapalovač) nebo třeba Buttersův epický Professor Chaos. Vezmeme-li v potaz všechny myslitelné kombinace, budete moci volit zhruba ze čtyřicítky speciálních útoků. Plus postupem hry posbíráte asi pět speciálních postav, které vám jednou za den pomůžou bojiště rázně vyklidit (jedním z nich je například Mr. Slave; kdo zná seriál dobře, special ability análního lordstva ho asi svižně trkne).

Vtípek na vás číhá NAPROSTO všude, i ta nejtitěrnější postava má ve hře své místo. Chcete Timmyho? Na svý kriplkáře vám urychlí pohyb po mapě. Tweek klasicky otročí u rodičů v kavárně, Pan Hankey vám bude smrdět pod nosem ke konci hry. S ufounama si taky užijete svý. A když jsem si v jednu chvíli uvědomil, že chybí jakákoli reference na Scotta Tenermana (hlavní záporák osobního top dílu celýho seriálu), mou postavu doprovázivší Cartman hodil hlášku: „Hey, I once killed some asshole’s parents and put them into my chilli,“ což mi kosmicky prozářilo den. Je tam prostě skoro všechno, mkay?

Vydavatelé slibují 10 hodin plné hrací doby. Hádáte správně, fanatikovi tahle kratičká doba uteče jako voda. Naštěstí dostáváme příslib do budoucna v podobě nějakého extra DLC, aspoň se o tom v kuloárech šeptá. Kompofilové si zábavu díky oněm čtyřem frakcím mohou rozšířit až na čtyřicet hodin, protože variabilita jednotlivých povolání dává hře skutečně novej rozměr. Tested. Famózní inkarnace pravděpodobně nejvíc prasáckých series vás jednoduchým způsobem dožene k hurónskýmu smíchu. Now, screw you guys, I’m going home. To play that game again.