Africký punk a ideální světy (King Ayisoba)

Amsterdam a Akra. Dvě různá města, dva různé světy, jeden postoj. Arne de Boer, zpěvák The Ex a pan Zea, objevil Kinga Ayisobu při svých cestách po Africe a kromě kouzla hiplife v něm našel spřízněnou duši. Málokdy se v dnešní africké hudbě najde tak jasná rebelská nota jako právě u Kinga Ayisoby. Chcete world punk? Nastavte ruku. Ale tenhle výraz je vlastně mírně řečeno nekorektní, King Ayisoba nepasuje do žádného ze šuplíků, které zavedl někdo půl světa daleko. První album nazval Modern Ghanaians a tak to je. Bavme se o populární hudbě, prosím.

King Ayisoba byl v Ghaně už léta za velkou hvězdu, když se potkal s Arnoldem, na dvoustrunné kologo hraje od té doby, co si něco pamatuje. Pohřbů a svateb viděl stovky, stejně jako barů, kulečníkových heren a náměstí. Ohromný dril je na albu Wicked Leaders znát; poprvé v západní produkci, poprvé ve studiu s kapelou, ale bez skrupulí a nervozity rovnou do plných. V propagačních materiálech se píše o fúzi rapu a africké taneční hudby, no jak myslíte, ale pokud se máme bavit o rapu, tak leda o Veřejném nepříteli. Tady jde totiž o PROTEST, a to tak silný, jako už léta nebyl.

Pro spoustu lidí je africká hudba jako zvadlá pouť - oprýskaný kolotoč, laciná střelnice a umělá cukrová vata. Dlužno dodat, že v mnoha případech je to pravda, vždycky když vidím ty nucené úsměvy, je mi smutno. King Ayisoba je výjimkou, při poslechu Wicked Leaders se ozývají mnohé nečekané ozvěny, myslete na The Ex (což je nabíledni), ale taky třeba na Minutemen, Black Flag nebo Sabot. Nejde jen o hutný pocit vzdoru a odporu vůči autoritám, ale také o melodické linky, sveřepou přímost a střídmost. Stačí naznačit, komu nestačí podaný prst, celá ruka nepomůže.

King Ayisoba vládne nejenom hudbou, ale i hlasem. Jeho vokál je doslova mocný, hutný vysoký ječák, který by v jiných životech a světech vévodil rituálním procedurám a vedl zástupy do boje, mnohdy až nepříjemně řezavý a dotěrný. S dvoustrunnou kytarou kologo jsou doslova srostlí, jednou hlídají melodii struny, jindy hlas. Rytmus je stále zásadní, ale u Kinga Ayisoby, na rozdíl od drtivé většiny dalších Afričanů, nejsou tak důležité perkuse. Bavme se o riffech, repetici a alternativě. Válečné malování v jeho případě znamená mnohem víc než čekání na střípek zrcátka nebo korálky z Jablonce. Tady je všechno vážně, na tradice si nehrajeme, žijeme teď.

V ideálním světě by King Ayisoba neobjížděl world music přehlídky a veletrhy, ale bydlel v Čůrakově mlejně, tagoval předměstí a hrál v punkových klubech. Tohle je něco pro čerchmanty z podzemí. Ideální svět neexistuje, vládnou pseudoprotesty a společenské hry. Kdybyste přece jen měli chuť a odvahu, tak zkuste - King Ayisoba hraje v neděli 29. května v Paláci Akropolis, večer otevře Arnold de Boer alias ZEA, také s novým albem Swimming City. Dva různé světy, jeden jasný postoj.