Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

Švýcarské duo, s domácími kořeny zhmotněnými v bubeníkovi Jurovi Doležalovi, se čím dál více vzdaluje od svých začátků inspirovaných křehkostí anglického folku. Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

A ještě ke všemu se propadli časem. Jednou nohou stále v Londýně koupajícím se v psychedelii (to ty floydovské vesmírné zvuky a pazvuky a chaos), druhou ve slunné Kalifornii s jejím surf rockem. A do toho koření v podobě francouzštiny a jednoho návratu či reminiscence na starý Albion v příznačně nazvané folkové Where I Came From.

V podtextu alba se nachází tušený myšlenkový svorník o muzikantech nasávajících hudbu a atmosféru slunečných pláží – ale zároveň vzpomínajících na vlastní hudební minulost, která se nedá odpárat a v různé intenzitě proráží na povrch. Reagují jak posmutnělým vzpomínáním, tak i popíráním (No More Folksongs). Zvuku desky dominuje „linkwrayovský“ surf rock, nikoliv ten „dickdaleovský“, rychloprstý, a tedy pouštním pískem zaprášené kytary, které nechávají své tóny droneově doznít. A v tomto jsou Songs from the Utopia velmi přesní, vystihují ducha stylu, zároveň nejsou plagiátorští. Prostě – přicházíme z jiného hudebního prostoru a učíme se hrát tak jako vy tady.

Další vlivy se proplétají surfrockovou kostrou a obohacují ji. Celek je zábavný, lehkonohý a jaksi bezstarostný. Je příjemné poslouchat jej opakovaně, znovu a znovu se nořit do chaotického jamu desetiminutové tečky Un avion dans la ciel, repetitivního kytarového transu Ahhh! či vlnící se melodické linky Bounce and Scratch – jen to podstatné dostanu hned napoprvé, maximálně napodruhé. Další poslechy zážitek neposunují a ani moc nevybízejí k dalšímu hledání. Ahhh! je povedená deska – s tím nejstrašlivějším obalem, který mám ve sbírce.