Akkamiau a ediakarská fauna

EP Ediacaran je nahrávka české techno DJky, audiovizuální umělkyně a promotérky Lenky Kocisovové, usazené v Berlíně, která tvoří převážně pod aliasem Akkamiau. Projekt vznikl v době koronavirové karantény při chvílích vnitřního usebrání a byl inspirován knihou Other Minds: The Octopus, the Sea, and the Deep Origins of Consciousness od filozofa vědy Petera Godfrey-Smithe.

Koncept nahrávky evokuje tzv. ediakarskou faunu – jednoduché tajemné organismy, které se v oceánech objevily zhruba před půlmiliardou let, kdy ještě nedocházelo k devastaci ekosystému planety a oceány žily svým nekomplikovaným a téměř neměnným životem. Paleontologové pro tuto biotu vytvořili termín „zahrada Ediacara“, aby vyjádřili atmosféru, jež během tohoto evolučního období převládala. Slovy autorky: „Mírový čas zaměřený na dění v tomto mikrokosmu se proměnil v přání znovu navštívit zdánlivě mírumilovný svět před kambrickou explozí."

Samotná hudba proplouvá ve vodách plastikmanovského electro minimalu a při troše fantazie může dobře fungovat i jako alternativní soundtrack k filmu Cesta do pravěku slavného režiséra filmů pro mládež Karla Zemana. I když se zdánlivě jedná o žánrový počin, vydaný u prestižního amerického labelu Detroit Underground, je dobré poslouchat bedlivě. Za zástěnou technologických brumů v režii semimodulárního syntezátoru Grandmother Moog nalezneme v kontrapunktu i čistě přírodní zvuky. Osobně bych si ediakarskou atmosféru dokázal představit v ambientnějším duchu, přesto je nové EP důstojným pokračováním debutového EP Interjections z roku 2019.

Vizuálně Ediacaran doplňují dva videoklipy, které zaznamenávají performanci jedné z členek berlínské taneční skupiny Collapsetofraction, s nimiž Akkamiau chystá živý projekt pod názvem Voltage. Otázkou je, kdy konečně kultura dostane zelenou a vydá se opět z virtuálu do terénu. Mezitím si můžete pustit třeba právě tohleto „prehistorické“ intermezzo.