And So I Watched You From Afar – je libo něco hutnějšího?

Po více než dvou letech vydávají And So I Watched You From Afar z Belfastu nové album, Heirs. Skupina strávila ve zkušebně skoro půl roku, kde dala dohromady na třicet skladeb, z nichž po úmorné selekci vybrala deset, a jde tedy o výběr toho nejintenzivnějšího a nejdůležitějšího z tvorby posledních měsíců. Skloubení math a post-rocku je pro ASIWYFA žánrovým trademarkem, odlišuje je od mnoha jiných řadových post-rocků a dodává jim na progresivitě. Bohužel oproti minulé desce All Hail Bright Futures z roku 2013 mnoho nového nenabízí, čerpají ze stále stejných postupů. Heirs působí jako chytrý, hravý a koncepčně vyrovnaný celek, který však postrádá hlubší emoce a silná místa.

Desku otvírá ve vysokém tempu uhánějící Run Home, ve které se prostřídá zběsilý riff se zasněnou, až klasicky postrockovou plochou, jen aby se pak mohl vrátit znovu a v plné síle. Skladby Wasps a Animal Ghosts jsou pocitově nejvýraznější díky hymničnosti a zasněnosti, oproti tomu píseň Redesigned a Milion Times More má popový, až pouťově chytlavý melodický nápěv, kterého se jen tak nezbavíte. Fucking Lifer je zase příjemně živá a přímočará a za pozornost stojí titulní Heirs, která skvěle vygraduje a tvoří emocionální vrchol nahrávky.

Veselé a svěží album bez zásadnějších momentů vyvolává chuť na něco hutného. Naživo to bude pořádná dávka energie a zábavy, ale z aktuálního materiálu toho příliš nečiší.