Androgynní elektropopová láska - Uh Huh Her

Závěr března otevřel brány budoucím duším, výlisku dívčího dua z Los Angeles Uh Huh Her. Jejich hudební dráha se na třetí odbočce stočila k inteligentnímu elektropopu s lehkým nádechem rocku.

Tříletá pauza od druhé desky, rockově laděné Nocturnes, byla vyplněná pouze akustickým EP, které ovšem neobsahovalo žádný nový materiál. Uh Huh Her potom lákali na materiál tanečního ražení a své sliby splnili, ne však doslova. Ke stylovému odklonu došlo, ale syrový taneční song na albu nenajdete. O náklonnost posluchače dvojice bojuje chytrými nástroji, jednoduše složitým obalem a inteligentním hudebním obsahem. Převážně minimalistické texty svádějí boj s tématy, jejichž hybnými silami jsou neustále omílaná láska, neúprosný čas nebo prostá lidská existence. Jejich elektronické cítění nabízí jak známé riffy, tak i neoposlouchané kombinace tónů. Harmonií odlehčený zpěv provází loudavými skladbami, naopak rychlejší, údernější skladby druhý hlas přitvrzuje.

Chemie mezi členkami Uh Huh Her je cítit v každé skladbě, otěže nad písněmi ovšem drží výraznější vokál Camily Grey, Leisha Hailey se spíše ztrácí v pozadí. Prvním singlem je impulzivní song Innocence, vybízející k návratu k naší nevinnosti, a symbolicky otevírá celou desku. Shiine odpaluje taneční náladou, nicméně potenciál skladby sráží vokály, zatímco Bullet, strategicky umístěná doprostřed desky, bystří pozornost předtím utlumenou pomalejšími baladami svěžím beatem. Coby nejdelší je obalená svižnými bicími, které se v ostatních písních objevují pomálu. Závěr pětačtyřicetiminutové nahrávky je v područí idealistické myšlenky o provázanosti dvou srdcí a slibu nezlomitelné lásky.

Rukopis skladeb nostalgicky připomene debutové album, zajímavými melodiemi zas nepředčí druhou, nejpovedenější desku. Future Souls nepřináší přelomové momenty, pohybuje se na klidné hladině, kde se nedá očekávat větší bouřka, přesto pojetí deseti skladeb nezklame. Celek je celistvý, působí především beztížnou atmosférou.