Angažovaná elektronika? Dizzcock

Ondřej Bělíček, člen postravevových Lightning Glove, už pod sólovou značkou Dizzcock dokázal, že se na klikaté scéně ponurých beatů a ostrých samplů určitě neztratí ani bez doprovodu. K prvnímu produktu si sice ještě poradce vzal. EP AL masteroval Jorge Boehringer, známý hlavně pod pseudonymem Core of the Coalman. Na nové desce Elegy of Unsung Heroes už se do drnivých trapových beatů pouští sám.

Na optimismu mu to nijak nepřidává. AL reprezentuje dystopickou polemiku s technokracií, jejíž následky jsou zotročení lidstva, a protíná se s tvorbou experimentátorů jako Lunacybot nebo Agromaniac. Nově se vyhýbá člověku coby bezmocné obecnině a pitvá ho jako jedince. Od rozpité láhve s chmurami se totiž jen tak neodchází. Nejen názvy, ale ani sound není zrovna optimistický, zní chladně a odtažitě, jako by vůbec nesoucítil s bytostmi, jen opisoval jejich mizérii. Oproti Dizzcockově domovskému projektu Lightning Glove zní nová sólovka bezútěšněji, jen s menší porcí zoufalství. Zatímco Lightning Glove využívají každý coul prostoru, osiřelý Dizzcock klade důraz na místa, která od sebe jednotlivé samply odsekávají.

Nad elektronikou přemýšlí a zvuky šetří, jak může. Divoké koláže? Hutné beaty? Zapomeňte. Elegie neopěvovaných hrdinů jsou nenápadné, stejně jako postavy, pocity či situace, o nichž vypráví. O to zajímavěji působí, když do nich postupně tón po tónu, skladbu po skladbě pronikáte. Zvolna. Ale ne pomalu. Výpovědi jsou spíš lenivé, oplývají barevností, přičemž si zachovávají stereotypní charakter. Jako překrásné kulisy, které dopadají na člověka s tíhou absurdní banálnosti a netečnosti k jeho existenčním i existenciálním dramatům.

Hudba místy zní jako drillové podloží pro neveselou flow, jenže ta nepřichází, což stupňuje bezvýchodnost, ale zakrývá i to, co se autor snaží říct. Je Elegy of Unsung Heroes svědectvím doby? Angažovanou elektronikou? Nebo zrcadlí naše zmatení ve fakticky roztříštěném světě? A má snad tematické ladění alb (budoucnost a přítomnost) nějaký kauzální smysl?

Dizzcock to nechává na nás. Sami si můžeme vybrat, jakou symboliku jeho nová nahrávka nabízí. Ať tak nebo tak, nelze uniknout pocitu, že pořád něco schází. A rozhodně přetrvává zvědavost, jestli nepřijde další nápověda.