Apokalyptickej pták (staro)nově (Plastic People of The Universe)

Rodinné stříbro československého undergroundu, kapela Plastic People of The Universe, je fenoménem zhusta prozkoumaným ze všech stran. Obzvláště po loňské knižní monografii Jaroslava Riedela (Plastic People a český underground, Galén). Plastici z pochopitelných důvodů hráli i vydávali málo, objevit něco zbrusu nového, neslyšeného, je takřka nemožné. Je to i případ nahrávky Apokalyptickej pták, kterou taktéž vydalo nakladatelství lékařské literatury Galén. Přináší záznam koncertu z festivalu v Bojanovicích, který byl příčinou dlouhého věznění některých zúčastněných a de facto vyústil ve vlnu solidarity mezi inteligencí, jež vedla až ke vzniku Charty 77. CD je tak spíše než záznamem koncertu pomníkem a připomínkou momentu, který, aniž by to kdokoliv z tehdejších účastníků tušil, podstatnou měrou určil běh dalších událostí. A takto je potřeba ho i brát.

Vydavatelé odvedli dobrou práci, pokud jde o zvukovou kvalitu desky. Posun od vydání osmičky skladeb na desce Ach to státu hanobení (Globus Music, 2000) je značný, jakkoliv k dokonalosti má stále, vlivem okolností vzniku, poměrně daleko. Zvuk je „plastikovsky" rozvrzaný, hudební projev nedokonalý, ale zároveň silně hypnotický. Autentičnost hraje prim. Remaster poprvé vychází z původního pásku, nikoliv pouze z nekompletní kopie, i proto zůstal na desce poněkud nelogický přeryv ve skladbě Píseň brance, kdy se po chvilce ticha ozve dechovková mezihra vyplňující momenty, kdy v sále vypadl proud. Možná tady mohla ustoupit snaha o dokumentární věrnost posluchačskému zážitku. Tento moment totiž zbytečně ruší a nepřináší nic nového, bez kontextové informace v bookletu je navíc poněkud nepochopitelný.

Plastic People of the Universe byli v sedmdesátém šestém na vrcholu, album Apokalyptickej pták je jak hitové (Magické noci, Prší, prší, Eliášův oheň), tak přináší nový materiál, skladbu Phallus impudicus. Vydavatelství Galén se vytáhlo, i pokud jde o samotnou podobu artefaktu – střídmě pojatý digipack doplňuje hutný text Jaroslava Reidela a hlavně nemalé množství archivních fotografií, které jsou dost možná tím nejvzácnějším, co tohle vydání nabízí.