Apparat s lehkostí bonvivána

Před jednadvaceti lety vyšla bezejmenná deska elektronických experimentátorů Autechre, jenž si za ta léta přivlastnila název LP5. Nyní si ho zvolil jejich ideologický následovník IDM (Intelligent Dance Music) Apparat. Náhoda? Nemyslím si! Tedy ehm... Vskutku si to nemyslím. Ty tam jsou totiž časy, kdy Sascha Ring snoubil rané vlivy techna s ambientními plochami. Novinka oplývá širokou škálou živých nástrojů, šťavnatými vokály a bohatou kompoziční nápaditostí. Stejně tak se nechal strhnout Apparatův generační kolega a krajan Pantha du Prince, který také na svých posledních dvou nahrávkách protkává elektronické sny akustickými nástroji s pověstnou německou precizností a všudypřítomným wagnerovským chladem.

LP5 ale používá daleko hřejivějších tonalit. Po spolupráci s duem Modeselektor na projektu Moderat se Apparat rozmáchl stylově i zvukově. Možná až tak, že se ve svých inspiracích trochu ztratil. Deska vznikala v mnoha renomovaných berlínských studiích (AP4, JRS, Vox-Ton či Hansa Tonstudio) a z této mnohosti nahraného materiálu vzešla celkem vkusná koláž se skvělým zvukem. Na výsledném mixu se totiž podílel Gareth Jones, jenž spolupracoval mimo jiné s Nickem Cavem či Depeche Mode. Obsahově se ale album snaží pokrýt až příliš mnoho hudebních stylů. Nahrávka se tak navzdory bohatosti výrazových prostředků lehce ztrácí ve vlastní originalitě. Skladby skáčou z nálady do nálady a z motivu na motiv a místy se tak roztékají do bezbřehých šířin. Pnou se do estetických výšin, ale hroutí se záhy pod vahou vlastní roztěkanosti. Dotýkají se pustých postapokalyptických krajin Radiohead, ale i psychedelicky hýřivých tripů Animal Collective. A nevědí kde přesně zůstat. Za krásnými audio kulisami tak zeje nemilosrdné propadliště dějin. Pokud ale zůstanete sedět jako divák v hledišti, uslyšíte veselý melodram o deseti dějstvích, jenž si lze užít s lehkostí bonvivána.