Asi milionkrát násilnější, zběsilejší a nasranější – Death Grips

Death Grips jsou zjevení. Jasně. Jako jediný projekt, který snese stylové srovnání, mě napadá dnes už polozapomenuté album The Brotherhood of the Bomb od Techno Animal. Avšak s nezbytným dodatkem, že Death Grips jsou asi milionkrát násilnější, zběsilejší a nasranější/zoufalejší. Lomítko proto, že opravdu není jasné, která z těch emocí převládá. Kecám - nepřevládá ani jedna, ale pouze neverbalizovatelný pocit jejich křížení, navozující sklony k fatalismu i u největšího obhájce svobodné vůle. Ostatně génius/blázen, který je upsal k major labelu, si toho musel být sakra vědom. Ale ani on nedohlédl dost daleko, aby pochopil, že tahle banda jejich pravidla respektovat nebude. Death Grips nečekali a místo labelem požadovaného vydání desky příští rok ji dali na web ke stažení zdarma. Nutno podotknout, že s coverem, který jednak jasně vyjadřuje jejich postoj a zároveň působí mindráky i průměrně vybaveným pornohercům.

No Love Deep Web začíná tam, kde The Money Store skončilo. Místo basových linek opět přicházejí dálnice basového násilí, ruchová pozadí, masivní pokroucené industriální samply a bez varování nastupující bolestivé přechody. Katarze přichází jen na začátku tracku, a to s ohledem na brutální konec tracku předchozího. Motivy samplů a zvuků jsou sice pokaždé z jiné továrny, ale všechny z jednoho pekla. Bubny, syntezátor a desperátní Burnettův rap se mlátí pohrabáčem přes hlavu v tavícím kotli jménem Death Grips, který tvoří právě Stefan „MC Ride“ Burnett a produkční tým Zach Hill a Andy Morin. Proměnlivá rytmika, která nedává vydechnout a odporuje všem posluchačským návykům, je občas vystřídána monotónně repetitivním industriálním samplem ženoucí k meditaci na téma „Jak sem si sakra moh’ myslet, že život neni jenom utrpení?“ V historii umění by se jistě daly najít různé způsoby vyjádření směsi hněvu, nasrání a zoufalosti, ale ještě nikdo jim nepostavil sonický pomník, který by byl uplácán jen z nich samých, bez příměsi tradičních hudebních postupů. Ztráta posledních hudebních iluzí se zdá být nevyhnutelná.

Death Grips jsou přísně organičtí. Hledat lechtivé podtóny nebo zašifrovaná sdělení je ztráta času. Zvuk se snoubí s textem do kongeniální podoby. Zůstávají pouze dvě otázky: „Nejsou Death Grips skupinou paranoidních maníků?" a „Kde se v jednom člověku bere tolik zoufalosti, nenávisti a agrese najednou?" Tvrdit, že jsme našli odpověď, znamená lhát sám sobě. Pochybnosti musí zůstat. Snaha o racionalizaci je předem odsouzena k neúspěchu. MC Ride tlačí na hranu silou deseti Zekonů a ví, že polevit znamená zemřít. Na Death Grips musíte mít náladu - náladu běhat maratón v minovém poli. Jediné správné přesvědčení je fatalismus, nic jiného se nepřipouští.

Srovnávat No Love Deep Web s The Money Store je jako srovnávat vodu ze dvou různých lahví stejné značky. Chuťově je vše stejné, jen v té druhé je možná trochu víc industriálně-noiseových minerálů a vyšumělo pár bublinek. Ale bez pohledu na etiketu byste to ani nepoznali. Death Grips jsou fenomén, jehož budoucnost se nedá předpovědět, pouze věštit bláznivou Sibylou, jejíž předpovědi jsou přinejmenším dvojznačné.