Beckova ospalá ranní fáze

U Becka nikdy předem nevíte, co čekat. Jestli přijde s country, blues, komorním písničkařením, zvukovým blázincem s rapovými a funky úlety nebo smíchá všechno dohromady. Každý, kdo od něj zná víc než jeho první hit, musí uznat, že nikdy nebyl a není žádný Loser. Od vydání poslední desky Modern Guilt uplynulo šest let, což je na Becka neobvykle dlouhá doba. (Mezitím nezahálel, produkoval spoustu jiných desek, za všechny jmenujme skvělou I.R.M. pro Charlotte Gainsbourgh.) Sám se nedávno nechal slyšet, že má materiálu na dvě alba, takže letos možná vydá i druhé. Jak bude znít, to asi nikdo netuší. O tom prvním už je ale jasno.

Morning Phase navazuje přesně tam, kde před dvanácti lety skončila Sea Change. Kdybyste si je pustili hned po sobě a písničky dobře neznali, ani nepoznáte, kde končí jedna a začíná druhá. Stejný zvuk i nálada. Jak by taky ne, když se na nahrávání sešla i stejná parta. Kdyby Morning Phase nebyla tak skvělá, asi bych Beckovi vyčítal, že vstupuje znova do stejného moře, ale ona skvělá je.

Morning Phase navazuje na Sea Change i obalem, jen tentokrát není Beckova tvář pohřbena pod modrými vlnami, ale je zastřena slunečními paprsky. Optimismus obalu je poněkud klamavý, protože většina nahrávky není tak prosluněná jako úvodní singl Blue Moon. Nejedná se o nádherné ráno, kdy radostně vyskočíte z postele pravou nohou. Většina písní jsou spíš mrazivé paprsky ospalého zimního dne, které vám dávají najevo, že je čas vyrazit do práce, a je jim úplně jedno, že jste celou noc nezamhouřili oka.

Na desce nenajdete živější píseň (nejrychlejší má údajně 60 bmp). Ano, jsou opravdu pomalé, ale rozhodně nejsou prázdné nebo děravé. Jak je pro Becka typické, vše je instrumentálně vyšperkované. Nechybí spousta různých cinkátek, zastřených vokálů a smyčců, které dostal znovu na starost Beckův otec, do komornějších poloh se dostává jen ve skladbě Wave, kde zní jen vokál a smyčce. V písních Blackbird Chain a Country Down dojde na téměř čistokrevné country, ale podané tak inteligentně, že vám do představ otravné kovboje a stáda krav nenažene. Album drží skvěle pohromadě, ale abyste ho docenili, vyžaduje více soustředěných poslechů.

Možná je to od Becka sázka na jistotu, ale pokud to bude jistota tak dobrých písní, ať se klidně čas od času vrátí.