Bez práce není budoucnost? (Práce na budoucnosti)

V brněnské Fait Gallery právě probíhá rozsáhlá výstava uměleckého i partnerského dua Pavly Scerankové a Dušana Zahoranského s názvem Práce na budoucnosti. A téma se odráží už v samotném pojetí velkého výstavního prostoru.

Ten tvoří pódium coby dlouhý pracovní stůl s přistavěnými kancelářskými židlemi, který může kdokoli během výstavy využít k vlastní práci. Zásuvky nechybí. Zároveň je tu i kóje pro odpočinek, včetně televize s výběrem šedesáti filmů, přičemž z každého z nich je vystřižena minuta. Postupováno je tak pečlivě, že si toho divák ani nevšimne, když však shlédne všech šedesát položek, ušetří hodinu času. A o to jde: o relativizaci času, o ambivalenci času pracovního a volného, stejně jako o zpochybnění smyslu toho, co vnímáme. Druhá kóje je zpracována kurátorem výstavy, Václavem Janoščíkem, který do ní vložil sluchátka s povídáním o výstavě a rovněž v ní rozmístil oblečení z místního second handu tak, aby tvořilo siluety lidských postav. Na sociální akcent celé expozice je kladen velký důraz.

Ekologické téma se nejvýrazněji projevuje v díle Klára, které představuje skleněný stojan s desítkami plastelínových zvířátek. Sceranková pověřila několik svých kolegů-pedagogů, aby s dětmi vymodelovali postavičky ohrožených druhů zvířat, ty pak naskenovala do 3D databáze (volně ke stažení) a metaforicky je "zachránila". Podobně hravě a zábavně působí Mária, makety mobilních telefonů. Do každé z nich je laserem vypálen jeden krátký rozhovor, které Zahoranský vedl sám se sebou, aby demonstroval absurditu současné komunikace, plné paradoxního osamění.

Obzvláště působivé je pak dílo Libor: kruh z dveří obtáčející galerijní most odkazuje ke stereotypizaci práce a pracovních prostorů.

Výstava je povedenou spoluprací autorů, kurátora a architekta výstavy Davida Fesla a vyniká tím, že zve diváka k přímé participaci na využití pracovního prostoru. Zároveň se dotýká důležitých společenských témat s lehkostí a skrytými významy.