Blossoms:Blossoms

Debutová deska stockportských Blossoms, kteří svojí kapelu pojmenovali podle místního pubu, patřila mezi jedny z očekávanějších desek tohoto léta, a to nejen díky povedeným singlům, které jí předcházely.

Od samého začátku eponymního alba je jasné, že tady nejde o žádný průkopnický čin, který by posouval hranice hudby, ale o vcelku milou desku, která si na nic nehraje a pokračuje v bohatém odkazu anglických kytarovek z 80. let. Navíc se nebojí koketovat s taneční hudbou, takže chvílemi to zní jako A-ha, Pet Shop Boys nebo The Wombats. Pokud nemáte plné zuby indie kytarovek, které jsou z velké části doplňovány synťáky, tahle nahrávka vás vtáhne už úvodní skladbou Charlemange, která má příjemný spád, nebo třetí Getaway, která je vyloženou hitovkou. A těch je tady půltucet.

Deska má bohužel tři hluchá místa. První přichází po písničce Honey Sweet, a je to rozená uspávačka v podobě Onto Her Bed, která je hraná pouze na klavír a zbytečně brzdí tempo a spád. Druhé hluché místo představuje skladba My Favourite Room, která evokuje Chrise Martina a Coldplay, ve snaze dojmout tématem miluju tě, ale ty mě ne, co s tím mám dělat?, přičemž zdaleka nedosahuje jejich kvality či chytlavosti. A do třetice je to dokonce jeden z prvních singlů, který kapela vydala. Jedná se o Blows, který svými aranžemi, melodií a celkovou náladou až příliš připomíná projekt Alexe Turnera a Milese Keana The Last Shadow Puppets (i když i ti si o originalitě mohou nechat jen zdát).

Debut Blossoms není žádná bomba, a to jak v pozitivním, tak negativním slova smyslu. Talent na hity rozhodně nechybí, kapela má potenciál, který může rozvíjet. Svědčí o tom jak její popularita na ostrovech, kde jsou mezi headlinery manchesterského festivalu Neighbourhood, tak i oblíbenost v Japonsku, kde už teď, na začátku kariéry, vyprodávají haly.