Busdriver a obrazy Alejandra Jodorowského

Busdriver je na scéně déle než deset let a tak není divu, že především v počátcích kariéry zněl jako cestovatel v čase, který se vrátil, aby prezentoval hudbu budoucnosti. V současnosti jeho vizím konkuruje vzedmutí vlny afro-futurismu či noise-rapu, přesto je nutné konstatovat, že jeho freak-rapové obrazy stále jen těžko snesou srovnání.

A pokud ano, tak se jmény jako Danny Brown nebo Aesop Rock, které přibral k prvnímu singlu Ego Death. V podkladu od Jeremiah Jae se však trojice originálních rapperů prezentuje spíše individuálně a i přes funkčnost jednotlivých částí schází synergie. Co však nechybí na žádném z tracků, je Busdriverovo divoké a často arytmické flow, typické protahováním konců slov, častými hrátkami s doubletimem a odvahou ke zpěvu. Dříve nebylo výjimkou, že tyto elementy, v kombinaci s hlasovou dispozicí, působily otravně. Perfect Hair se tomuto dojmu zdařile vyhýbá a lépe tak nechává vyvstat inteligentní, hravou a komplexní lyriku, kterou vzhledem k rychlopalnému flow není občas snadné usledovat. Přesto rozumíte, že na vás skrz texty neustále pomrkává a sleduje, jak vám škube v koutku, ať už jsou příčinou svébytné vtípky nebo surreálné obraty srovnatelené s filmy Alejandra Jodorowského. Busdriver, aniž by ustoupil z pozice avant-rapového veterána, nahrál své nejlepší album. A co by na to řekl on sám? „Yeah, I know what you’re saying, but... is it sexier than torture?“