By the highway to hell: Iggy Pop

V polovině 70. let by si málokdo vsadil, že se Iggy Pop zmítaný těžkou drogovou závislostí dožije alespoň třicítky, o několik dekád později padají rockové hvězdy jako mouchy a nesmrtelný kmotr punku namísto zaslouženého důchodu přichází s novou sólovou deskou pod producentským dohledem Joshe Hommea.

Vytáhlý frontman Queens of the Stone Age se nabídky na spolupráci nezalekl a přizval k domácímu nahrávání v Joshua Tree staré známé kumpány, baskytaristu Deana Fertitu (QOTSA, The Dead Weather) a bubeníka Matta Helderse (Arctic Monkeys). Vytvořil tak potenciální superskupinu směle konkurující nepřekonatelné partě v pozadí legendárních desek The Idiot a Lust for Life. Ostatně berlínské období bylo při nahrávání novinky klíčovou referencí, aniž by Iggy Pop a spol. přímo kopírovali tehdejší hudební postupy, ale spíše následovali specifickou potemnělou atmosféru.

Podivuhodná kolaborace nese zasloužené ovoce už v úvodní skladbě Break Into Your Heart, když záhrobní psychedelii protíná ostře řezaný pouštní riff v nejlepší tradici Queens of the Stone Age. Známky opotřebovanosti nelze přehlížet, ale to vůbec neznamená, že by Iggy Pop hrál na vlastní sólové desce vedlejší roli. Jeho charisma roste s každou další vráskou vepsanou do tváře a textařské obraty typu "Alone in the cheap motel/ By the highway to hell/ America's greatest living poet/ Was ogling you all night", které byste jiným zpěvákům s chutí mrštili zpátky do tváře, zní naprosto uvěřitelně.

Po řadě dřívějších přešlapů Iggy Pop konečně našel producenta, který mu připravil hudební doprovod na tělo. Celá deska působí celistvým dojmem a jednoduché chytlavé melodie ozvláštňuje řada drobných detailů. Ukázkový příklad nabízí epická šestiminutová hymna Sunday - rytmická sekce si vychutnává sexuální energií nabité funky, aby se zhruba v polovině skladby přidaly doprovodné vokalistky a vše zakončil filmový orchestr. Na zcela opačné straně spektra stojí zlověstné výpady American Valhalla a Vulture, vypořádávající s nevyhnutelností smrti, kdy při slovech “Death is the pill that's hard to swallow” doslova tuhne krev v žilách. Závěrečná Paraguay poté představuje rozlučku ve velkém stylu, která by se neztratila ani na deskách The Stooges. Nefalšovaně namíchnutý Iggy Pop ukazuje vztyčený prostředníček hudebnímu průmyslu za zvuků kytarového běsnění a vydává se na trvalou dovolenou do jihoamerické džungle.

Iggy Pop krátce před vydáním novinky prohlásil, že se možná jedná o jeho poslední studiovou nahrávku. Na výsledných kvalitách desky Post Pop Depression to však nic nemění a naprosto zaslouženě se ocitne ve výročních žebříčcích nejlepších desek bok po boku s posledním mistrovským dílem někdejšího spolupracovníka a dobrého přítele Davida Bowieho.