Čekání na Slipknota (Rock for People 2025)

Čtvrtek. Počasí je snad ještě lepší než včera. Říká si o to nasát atmosféru festivalu. Jídlo i pivo vypadá fantasticky a po inflačním přepočtu nejsou ceny nerozumné.

MARTIN: Na oběd usedám k panelové diskuzi Jak bude vypadat Hradec Králové v budoucnosti? Zdá se, že bude ze dřeva. Rock for People vévodí obří kolo a po areálu jsou roztroušené různé sochy a místa, která lákají k prozkoumání. Hrají k tomu Dead Poet Society, kteří tady byli naposledy před třemi lety. Bostonští rockeři předvádí skvělou show, ale publikum je menší a šetří se. Čeká na Slipknoty.

Mám slabost pro Joshe Hommea. Queens of the Stone Age jsou srdcovka, ale tentokrát je s sebou nevzal a přijíždí s vedlejším projektem Eagles of Death Metal. Jsem zvědavý. Frontman Jesse Hughes s vizáží hippie Chuck Norris zdařile vtipkuje, ale boogie rock nestrhne. I am space invader. Switch s Kim Dracula jim přihrál větší pódium, publikum je ale paradoxně menší, ovšem zpívá, tleská, je vděčné. Závěr si bere Homme a předvádí boží kytarové sólo. Husí kůže.

Cestou na Zebrahead potkávám sedící lidi, malují se načerno. Někteří mají i masky.

S punkery je skoro vždycky legrace a Zebrahead nenabízí jen koncert, je to představení. Neskutečně energické a hlavně zábavné. V jednom momentu vypadne zvuk, ale publikum jede dál ještě s větší vervou a dotleskáme to. Vy jste jeli jako by se nic nestalo! Vy jste kurva fantastický! Stíhá se i výherní okénko: Make some noise for Markéta! Vyhrává ponožky. Zebrahead mají bar na pódiu, taky vytahujou člun, nasedají stážisti. Když vám vypadnou tak... do nich kopněte! A na song All My Friends Are Nobodies se vydávají do lidských vod. Extrémní muzika i vtipné vsuvky. Překvapení dne.

Rock for People některé kapely neodhalilo a nechalo v lineupu takzvané Secret suprise, z jednoho takového se vyklube Artio. Alternativní rockeři z anglického Leeds, gen-Z. Loni album Babyface a míří strmě vzhůru. Rock se mísí s elektronickými vsuvkami, má to energii, Rae Brazill strhává vokálem, kytary jsou podmanivé. Vyplatí se sledovat.

fotogalerie z festivalu najdete tady

MATEJ: Napriek intenzívnemu behu z o sedem hodín opozdených príjmačiek mi vlak Praha - Hradec Králové odchádza pred očami. Neostáva len sa zmieriť s tým, že nestihnem obľúbencov Idles. Kupujem lístky na neskorší vlak a som odhodlaný stihnúť aspoň pár piesní. Keď taxíkom dorážam k areálu, na akreditácii ma stihnú vybaviť za pár sekúnd, vzápätí sa v polobehu s kričajúcim Joeom Talbotom v pozadí dostanem do kempu, veci hádžem na zem, prikrývam plachtou a hor sa pod hlavný stage.

Cestou k nemu doznieva track I’m Scum. Talbot si všíma nacistickú vlajku, ktorou sa niekto v crowde snaží provokovať, a kričí: „Ak by ste niekto mohli ukradnúť tú skurvenú červenú vlajku s krížom a spáliť ju, bol by som vďačný. Rovnako tak každého fašistu na tomto festivale. Ďalšia pieseň je antifašistická.” Posúvam sa bližsie a atmosféra tam je oveľa napätejšia, ako sa zdalo. V moshpite behá dvojica, ktorá je očividne ideologicky vzdiaľená čomukoľvek, čo sa snažia Idles predať, a provokuje všetkých na vôkol. V tom vidím, ako sa k ním blíži človek s pride vlajkou, začne im ju mávať pred ksichtom a smiať sa im do očí. Krásny pohľad. Občas to pôsobí, že si tieto mini roztržky všíma aj Talbot, hlavne keď s uštipačným úsmevom máva do crowdu. Koncert kapela zakončí kričajúc “ceasefire now”, objaví sa palestínska vlajka a keffiyah sú všade navôkol. So sobotnajším koncertom Fontaines D.C. som si istý, že tu propalestínske heslá nekončia.

MARTIN: Vlny se valí k největšímu pódiu letištní plochy. Slipknot. The Knight Rider Theme, Kittův červený světelný pruh se míhá strany na stranu. Nostalgie, byl to kdysi můj oblíbený seriál. Měl ho rád i Corey Taylor? Tady se bude vzpomínat. Hodně. Po děsivém intru najíždí vděčná People=Shit a dav se může zbláznit. Les rukou a mobilů se táhne, kam oko dohlédne.

Vzpomíná se. Většina skladeb patří na přelom milénia, do dvou nejzásadnějších řadovek. Taylor děkuje, že pro nás mohou hrát neuvěřitelných šestadvacet let. Vzpomínám, jak mi kamarád na střední připálil ke klipům Rammsteinů i video k Wait & Bleed. Zvedáme prostředníčky. Z moshpitu přede mnou trčí dva světelné meče a létají ze strany na stranu. Taylor říká, že teď jsme jeho. Má pravdu. Bicí duní až v srdci, i když Clown musel odjet kvůli rodinné pohotovosti. Dokonalé profesionální vystoupení, nádherně děsivý vizuál. Závěr mě vyplivuje rozstříhaného na kusy, ale zároveň napumpovaného energií, zatraceně povedený den.

MATEJ: Pre mňa ešte nekončí. Musel som vynechať nabitú stredu s Kneecap, Marujou a Poppy a Slipknot, aj napriek úžasnej show nie je úplne moja šálka kávy. Ako kompenzáciu si vyberám elektroniku. Kvôli blúdeniu v pre mňa stále trochu chaotickom areáli stíham len druhú polovicu show Marca Rebilleta, počúvam udivených ľudí. Ako dokáže mixovať len v trenkách? Veď my mrzneme aj v bundách! Marc je extrémny sympaťák a crowd plný rockerov si podmanil.

Deň zakončujem naslepo so Sullivan King, chcem ísť len na chvíľu, keďže dubstep a metal dokopy znie absolútne bizarne. Najprv sa neviem prestať smiať, obzvlášť na triezvo je kombinácia metalového screamu, tvrdých dubstepových beatov a neustálych dubstep remixov populárnych piesní s animáciami horiacich lebiek absolútne smiešna, smiech ma ale po niekoľkých vydarených dropoch polovične opustí. Rád by som povedal, že som si set užil na akejsi ironickej rovine, ale klamal by som. 2010 nostalgia, spomínam si na nový album Skrillexa a rozmýšľam, či je náhoda, že som ostal na celý set, alebo je čas, aby sa dubstep vrátil do módy.