Chladivé vody elektroniky Itala Teka

Před nedávnem vydaná deska Alana Mysona, který bude příznivcům elektronické hudby znám spíše jako Ital Tek, jako by pokračovala v jisté pravidelnosti. Konec sudého roku se může stát okamžikem setkání člověka a kosmu v experimentálně dubstepovém pojetí, které nahrávka podprahově nabízí. Nebula Dance. To přímo svádí zvednout čelo a vyslat svůj zrak do prostoru. Platí stará pravda o tom, že fantazii se meze nekladou, a pak – jiné dimenze bývají častým cílem elektronických umělců. Z poměrně slibného ohlasu, který přinesl Mysonův debut cYCLiCAL, vzniklá mnohá očekávání, ale je lepší půjčit si vlastní skafandr. Což aktuální deska bohatě umožňuje.

Že psát o Nebula Dance nebude tak snadné, jsem zjistil záhy. Pokud totiž něco změť zvuků evokuje, je to atmosféra provoněné koupelny s vlažnou lázní během horkého letního dne. Mýdlovou seanci podtrhuje fakt, že deska samotná hladí jako balzám. Během dvanácti skladeb, které se mohou pochlubit jak vnitřní provázaností, tak nevtíravou hravostí, zahlédnete vesmírné mlhoviny přes křehké zrcadélko bublin nad koupelí. Je to osvěžující, příjemné, svádí k odpočinku. A osud mezihvězdného cestovatele tak zpravidla skončí dříve, než začal. Na houpavých vlnách, které spíše sladce otupují, než aby přinášely skutečnou, ledově chladnou katarzi a nicotnost. To samé se dá říct i o zvuku, jen chladivé vody elektroniky a vůně chemických přísad.

Přes veškerou sterilitu dokáže třetí z Mysonových příběhů zabavit a hlavně dát prostor odpočinku a relaxaci. Opatrné, ale rafinované hry se zvuky a tempy na sebe mohou vzít podobu proklínaných růžových brýlí, které budou zkreslovat skutečnou náladu. Nechat vystoupat zvolna gradující rytmy a smyčky nosem vzhůru jako perličky pěny a proměnit čas v něco bezbolestného. Ztracen v meditaci.