Chromatické riffy My Dead Cat

Tihle kluci z Brna jsou už na první pohled sympatičtí alespoň jednou věcí: když se podíváte na jejich fotky, bude vám jasné, že nehrají jen tak pro image, a to se odráží i v hudbě. Nemodelují svou produkci podle určitých trendů a jsou eklektičtí, i když netvrdím, že by se vymykali možnosti zaškatulkování, to se říká o lecčem a nevidím důvod, proč by to mělo být pozitivum. My Dead Cat sice nemají jednoznačnou nálepku, ale to neznamená, že by se o nich v rámci žánrů nedalo mluvit: alternativní college rock devadesátých let, dark-surfové kytary, jazzové bicí a místy temný postpunkový zpěv.

Předností alba je, jak je nahrané. Najdou se malé chybičky, jako když jsou kytary a níže položené vokály v podobné frekvenci, takže hlas poněkud zaniká. Příkladem je song Air Sickness, v jehož úvodu jsou pod kytarou slabě slyšet drnčící pružiny od virblu – přesně tyhle detaily je odlišují od sterilní dokonalosti hitparádových desek a právě ony dávají nahrávce prostor a autentičnost.

Na Shortcut to Hell není moc kytarových sól – z devíti písní je náznak až v šesté skladbě No Place to Go se zajímavým chromatickým riffem. My Dead Cat se snaží nevázat jen na jeden druh progrese, a tak album, které melodicky začíná (Electric Train) jako něco z Brighten the Corners od Pavement rychle přibírá punkové vokály (Rip Me Off) a následně i nostalgicky rock’n’rollové nápodoby lámané v synkopických rytmech (Broken Leaves).

Ke konci alba se dějí dvě zajímavé věci. A Cat Comes Along nabízí nejvýraznější využití synťáku a zároveň určité zvážnění, vzpomněl jsem si na starší Bloc Party. A závěrečná The Lights obsahuje překvapivé zlomy a pěkný naléhavý závěr. Celá deska představuje zajímavý protiklad k chirurgickým nahrávkám současnosti, aniž by ztrácela na organizovanosti. Navzdory svému počátečnímu odporu nakonec mrtvé kočce podléhám.