Chtěl bych sbírat kousky tvých zubů (Gust)

S touhle deskou nabývá pojem hardcore/metal opět na relevanci. Cítím z toho pot, chuť železa v ústech. Vždycky jsem přemýšlel nad tím, jak se anglicky mluví o „včelínech“ – swarming-insect guitars. To se mi líbí. Zní to, jako by někomu z rozevřené dlaně vyletěl roj much do davu. Vzpomínám na černé kostičky polygonů, co se v Quakovi vznášely nad padlými nepřáteli. Představuji si koncert Gust, někde v podzemních garážích, v malém klubu na koberci, na Sedmičce, kde by loupali strop kytarami. Stage není bariéra, pódium patří všem. Jeden roj. Neurotický kytarista hraje v záchvatu, potomek berserků, občas dá někomu tělem nebo hlavou kytary, jak je ztracený v šíleném tanci. Jako pažbou, na! Basák naběhne zády do lidí, ti ho vynesou nad hlavy a on pořád zběsile drhne struny.

Pit je zběsilý. Žádné naučené pózičky z youtube, každý utržený ze řetězu, jak jen umí. Na takovém koncertě si i stání opodál musíš zasloužit. I to tě stojí námahu, občas teče z nosu omáčka s chutí železa. „To se stává,“ usmála se. Neurvalá, zkrácená verze heavymetalových sólíček. Ani ten největší blbec nejde do kotle se sklem. Místnost plná střepů v očích. Tohle si na skejta pustí jen ty největší imbecilové, co jim na cestách nevadí zatoulaný kamínky, které se železnou pravidelností vymrští držkou napřed i ty největší borce. Kkrrrch. Už zase železo v hubě.

Zpomalení do volnějších temp s sebou přináší disonantní vyhrávky, stonerové riffy. Zpěvákovi vychází z úst hrdelní pře, ze které pak bolí žaludek, jako když dostaneš pěstí. Žádné vymazlené střídání growlu, vřískotu, tu a tam proložené guturálem. Hovno. Řev. Upřímný. Nasraný křik. Dynamit. Těžké, hřebíky zatloukající kytary střídá harmonický výjezd. Okamžik tak krátký, že mužský orgasmus se v porovnání s ním zdá jako nekonečná chvíle. Na pitevním se tentokrát potkal někdo jiný, šicí stroj a deštník jsou jen rekvizity. „Jsi zvrhlý a zvrácený.“

Na chvíli je třeba zvolnit. Vyflusnout chuť železa. Nadechnout se. Akustická kytara, pasáž připomínající Shining, náladou i způsobem hraní. Akordy po jednotlivých strunách, zastřený hlas a gradace s harmonickým duelem obou kytar. Typicky švédský moment? „Umím být i něžný.“ To naživo hrát určitě nebudou. Málo krve, bez železa. Z potu zbyl jen studený pocit na kůži. Falešná gradace, co vyústila v ticho. Ticho, ze kterého se mi chce zvracet. A je konec. Klid.