Robin Kvapil uvádí do kin svůj nový film More Miko, ale znát ho můžete i ze skupiny To žluté, co máte na kalhotkách. Jedenáct oblíbených písniček.
Režisér Robin Kvapil po svých debutech na poli celovečerního hraného filmu (Všechno bude fajn, 2017) a dokumentu (Máme na víc, 2018) uvádí právě do kin časosběrné svědectví More Miko, mapující svědomí českého národa. Společně s řidičem kamionu, Romem, aktivistou, otcem, manželem a člověkem, který se nebojí pomáhat, se vrátíme do doby před šesti lety, kdy česká vláda po chemických útocích v Sýrii hledala důvody, proč nepřijmout pár desítek dětí z řeckých utečeneckých táborů. Robina Kvapila ovšem můžete znát i z hudební formace To žluté, co máte na kalhotkách, pročež jsme se z něj vymámili jeho oblíbené písničky.
To žluté, co máte na kalhotkách – Brno
Písnička, kterou všichni členové naší kapely používají místo CV...
Zdeněk Liška – Hříšní lidé města pražského: Ruka zákona
Hymna, kterou si s kamarády často zpíváme.
Buty – Pusinka na prdel
Tuhle milujeme s manželkou.
Čavalenky – Chlapci na ulici
Tohle by si měli pouštět na sjezdech ČSSD, aby neztratili kontakt s lidma.
Kamil Jasmín – Na tu svatbu
Tohle mám rád, je to jak na moravské svatbě. Sám jsem oddával a jednou skončil s nevěstou nahej v bazénu.
Prodigy – Firestarter
Toto chci na pohřbu zahrát. Kdyžtak si to někdo prosím zapamatujte, kdyby manželka zapomněla...
Franz Liszt – Uherská rapsodie č. 2
Jednou mi kamarád, co neuměl na klavír, řekl, že se naučí tohle zahrát za měsíc, a dokázal to. Lidi dokážou cokoli.
Sergej Prokofjev – Romeo a Julie, téma Monteků a Kapuletů
Když si tohle pustíte na houbách, tak se ukáže, kdo je kdo.
Survivor – Eye of the tiger
Písnička stará jako já. A nějak spolu stárneme.
Mr. Oizo – Flat beat
Radost prostě. Navíc klip s kapitalistou je super.
+
Maurice Ravel – Bolero
To je mimořádná struktura. Půdorys každé dobré věci.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?
Reflexe milostných i pracovních vztahů, vnímání vlastního těla a obsesivní hlídaní váhy nebo potěšení z nezávazného sexu a poznávání nových lidí po rozpadu sedmiletého partnerství dostávají na Virgin konkrétní obrysy. Právě s ním přijíždí vůbec poprvé do Česka na letošní ročník festivalu Colours of Ostrava.
Linda Straková založila spolu so svojou kamarátkou Biankou Šipecovou kolaboratívne fashion médium Kunterakt zamerané na upcykláciu a spracovanie textilného odpadu. Inými slovami, vyberú „trash“ a spravia z neho „treasure“. V rámci nové série merchandise Full Moonu o který se postaral právě Kunterakt vydáváme rozhovor s Lindou, který vyšel ve Full Moonu #161. Doporučujeme zejména poslední repliku!
Slova jako autenticita hubnou, když člověk vidí, kolik neautentické práce stojí její udržování. Ještě těžší je se vypořádat se s mizící jistotou, že kdokoliv, kdo se na obrazovkách objeví, je hmatatelná osoba...
Praha, O2 arena. Hubený vousatý muž se šedivými vlasy stojí na židli. V rukou housle, cele se oddává hudbě, kterou hraje, zaklání se, svíjí se, div že se ze svého vratkého piedestalu nezřítí. Vrcholí koncert Nicka Cavea & The Bad Seeds k desce Wild God. Vzpomínky, které mi vytanou na mysli při vyslovení jména Warren Ellis. Jsou pravdivé?