Jakub Lobl | Články / Recenze | 18.12.2017
Americký multiinstrumentalista Beck je znám svým chameleónským přístupem k hudbě a na své třinácté studiovce se opět pěkně vybarvil. A to doslova. Album s příznačným názvem Colors začal dávat dohromady společně s producentem Gregem Kurstinem už v roce 2013, a tak jsme měli možnost slyšet některé skladby ještě před jeho vydáním. Většina skladeb evokuje sound osmdesátkových kapel a zároveň v nich můžeme najít různé prvky Beckovy předchozí tvorby. Podobnost lze nalézt především s funkově laděnou Midnite Vultures, na které je Beckův hlas rozdováděnější než kdy jindy, a také s Modern Guilt, která disponuje podobnou dynamikou.
Colors otevírá titulní skladba a dává tušit, že tentokrát se bude tančit; tracku dominuje Panova flétna a modulované hlasy, eurodisco je na dosah. V následující Seventh Heaven si vzpomeneme na nejlepší léta The Cure a v I´m So Free se zase garážově řeže do kytar. V Dear Life Beck navodí chvíle rozjímání, když refrén „Dear Life, I'm holding on/ How long must I wait before the thrill is gone?“ s typickým využitím halového efektu připomene Sunday Sun z desky Sea Change. No Distraction zní jako The Police a skladba Dreams pak poslouží jako soundtrack do auta při dlouhých vyjížďkách („Streets are running on the brink/ They say that we’ve got nothing/ But a dollar for a life of sin“). A v trapové Wow se vaše auto promění v lowrider.
A máme tu večer a s ním i vrchol alba, barvitá a hravá Up All Night je ideální na rozjezd každé pořádné párty: „Keep on moving/ Don't wait for nothing now.“ Tato skladba vystihuje koncept i náladu celé desky a umocňuje to videoklipem, v němž holka vtrhne na mejdan, aby zachránila svého kluka, který přebral. Závěr nechá pro změnu vzpomenout na Coldplay v písních Square One a Fix Me, romantické ploužáky.
V porovnání s předchozí, melancholicky laděnou nahrávkou Morning Phase je zřejmé, že Beck překonal deprese a zdravotní komplikace a užívá si života. Písně o jeho krásách naznačují, že Beck chytil druhou mízu a vrací se do svých mladých let, ani na chvíli nenudí a strhává optimistickými texty a energickým soundem. Colors si tak mohou vychutnat nejenom Beckovi fanoušci, ale i mnohem širší publikum.
Beck – Colors (Capitol, 2017)
www.beck.com
Martin Šmíd 02.02.2023
Pod nánosem infantilního humoru se skrývá melodická schopnost a talent.
Julie Šafová 01.02.2023
Navzdory slabé dějové lince nechybí Babylonu technická preciznost ani živelná energie, která snímek žene kupředu.
Michal Pařízek 24.01.2023
Třetí album je jedním z klíčových archetypů showbizu, pověstným gordickým uzlem, milníkem, který ne každý dokáže jednoduše a správně překročit.
Richard Kutěj 18.01.2023
Mount Kimbie nedělají revoluci. Zůstávají ale sví, současní a ano, post.
Dominik Polívka 08.01.2023
S veškerou úctou a osobitostí uzavírá svou kapitolu dospívání a zvědavé generaci Z poskytuje čitelnou hudební road mapu s otevřenými cestami a jasným směrem.
prof. Neutrino 27.12.2022
Agilní vydavatelství Blue Lizard Michala Kořána vydalo jako svůj stý počin pravděpodobně jedno z nejpozoruhodnějších alb letošního roku.
prof. Neutrino 23.12.2022
V této podobě je to tedy spíš hra kreativců a jistý druh umění než skutečně aplikovaná věda, i když se odvolává na matematiku.
Riikka Hajman 21.12.2022
Otázkou je, jestli je to správná volba. Když se dobře vyváží s hudební inovací, vznikají hity, ale na albu II je jich jen pár.
Akana 20.12.2022
S přestávkami dodnes fungující a stále relevantní nahrávky produkující Wire se oficiálnímu vydání tohoto bootlegu dlouho bránili.
Tomáš Hladký 15.12.2022
Eddie Vedder vždy tvrdil, že nejlepší na tom být rockovou hvězdou je, že se potkáte s jinými rockovými hvězdami.