Články / Recenze

Beckův obarvený pop

Beckův obarvený pop

Jakub Lobl | Články / Recenze | 18.12.2017

OHODNOŤTE DESKU

Americký multiinstrumentalista Beck je znám svým chameleónským přístupem k hudbě a na své třinácté studiovce se opět pěkně vybarvil. A to doslova. Album s příznačným názvem Colors začal dávat dohromady společně s producentem Gregem Kurstinem už v roce 2013, a tak jsme měli možnost slyšet některé skladby ještě před jeho vydáním. Většina skladeb evokuje sound osmdesátkových kapel a zároveň v nich můžeme najít různé prvky Beckovy předchozí tvorby. Podobnost lze nalézt především s funkově laděnou Midnite Vultures, na které je Beckův hlas rozdováděnější než kdy jindy, a také s Modern Guilt, která disponuje podobnou dynamikou.

Colors otevírá titulní skladba a dává tušit, že tentokrát se bude tančit; tracku dominuje Panova flétna a modulované hlasy, eurodisco je na dosah. V následující Seventh Heaven si vzpomeneme na nejlepší léta The Cure a v I´m So Free se zase garážově řeže do kytar. V Dear Life Beck navodí chvíle rozjímání, když refrén „Dear Life, I'm holding on/ How long must I wait before the thrill is gone?“ s typickým využitím halového efektu připomene Sunday Sun z desky Sea Change. No Distraction zní jako The Police a skladba Dreams pak poslouží jako soundtrack do auta při dlouhých vyjížďkách („Streets are running on the brink/ They say that we’ve got nothing/ But a dollar for a life of sin“). A v trapové Wow se vaše auto promění v lowrider.


A máme tu večer a s ním i vrchol alba, barvitá a hravá Up All Night je ideální na rozjezd každé pořádné párty: „Keep on moving/ Don't wait for nothing now.“ Tato skladba vystihuje koncept i náladu celé desky a umocňuje to videoklipem, v němž holka vtrhne na mejdan, aby zachránila svého kluka, který přebral. Závěr nechá pro změnu vzpomenout na Coldplay v písních Square One a Fix Me, romantické ploužáky.

V porovnání s předchozí, melancholicky laděnou nahrávkou Morning Phase je zřejmé, že Beck překonal deprese a zdravotní komplikace a užívá si života. Písně o jeho krásách naznačují, že Beck chytil druhou mízu a vrací se do svých mladých let, ani na chvíli nenudí a strhává optimistickými texty a energickým soundem. Colors si tak mohou vychutnat nejenom Beckovi fanoušci, ale i mnohem širší publikum.

Info

Beck – Colors (Capitol, 2017)
www.beck.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?

Improvizační dialog (Haco, Takako Minekawa, Dustin Wong, Tarnovski)

redakce 05.09.2019

Kannazuki je tradiční japonské pojmenování pro říjen v lunárním kalendáři. Nahrávka totiž vznikla právě 1. října loňského roku.

Uprostřed božského aroma (HTRK)

redakce 04.09.2019

Melancholické písně australského dua HTRK dýchají osamělostí. Platí to i pro novou nahrávku, kterou zítra představí v Praze?

Stopující chlápek u silnice (Bruce Springsteen)

redakce 04.09.2019

Springsteenův přímočarý autorský styl zůstal neobroušen a na Western Stars se mu po letech opět dostává adekvátní formy.

Vana plná extáze (Hot Chip)

redakce 03.09.2019

A Bath Full of Ecstasy je zatím tím nejpopovějším albem Hot Chip, ostatně dva roky nazpět psali Goddard a Taylor písně pro Katy Perry.

Tady není místo pro slabost (Bolehlav)

redakce 01.09.2019

Michal Milko poslal francouzskému labelu Audiotrauma písně s dotazem, zda by si nemohl zahrát na jejich každoročním pražském festivalu. Co se stalo?