Notně seprané onuce trik Joy Division, Bauhaus a Siouxie and the Banshees nenosí jenom na spaní nebo s košem.
Blažené rejdění nočních tvorů v podrostu, husí kůže, omamná vůně tlení a ponurý chlad. Chlad, jako když vám v dospělosti máma vyčítá přešlap a má pravdu. Peristaltika dřevního temného synthu, zastřený vokál pouličního tlampače oznamující zhuntovanost světa, uhrančivé basové linky a pulzující tlukot naděje kdesi v dálce. Black Marble. Disneyland zádumčivé povahy.
Brooklynští Ty Kube (basa, zpěv; ex-Team Robespierre) a Chris Stewart (mašinky) dotáhli v obýváku svůj postpunkový tetris s tvary mrazivé elektroniky, punkového DIY přístupu a návykové rytmiky od pozoruhodného krátkého debutu Weight Against the Door k výlisu dlouhohrající desky. Album vyšlo na seattleském labelu Hardly Art na podzim před poslední apokalypsou. Akorát včas jako ideální soundtrack rozpadu chlorofylu a zimních krajin s mokrem v botách.
Starý trika s kapelama se rozhodně nevyhazujou. Tihle kluci z NYC zřejmě mají dost podobný šatník s The Soft Moon a Tropic of Cancer. Notně seprané onuce trik Joy Division, Bauhaus a Siouxie and the Banshees ovšem pořád ještě nenosí jenom na spaní nebo s košem. Coldwave, dark wave, synth wave nebo žiletková bublanina, říkejte si hudbě Black Marble dle libosti, zarytí škatulkáři z online diskuzí se už kvůli tomu po sobě naplivali dost. Sám Stewart, toho času art director v reklamce, vyvrátil, že by Black Marble byli coldwave kapela. Prý jen používá vybavení, co má doma, shodou okolností z přelomu 70. a 80. let, kdy tenhle hudební styl vznikl ve Francii, takže se neubrání podobnému zvuku.
A Different Arrangement, necelých 37 minut v jedenácti kusech. I přes zdánlivou monotónnost a odtažitost práce s elektronikou zní celá stopáž lidsky a konzistentně: nezúčastněně naléhavý baryton, prominentní basa jako smeknutí Peteru Hookovi, minimalistické chytlavé melodie vintage syntezátorů, vzdálené bicí automatu, zvuková vrstevnatost a umění napsat písničku. Úvodní hypnotická Cruel Summer (s povedeným klipem) neuspěchaně poodkrývá oponu do temného sálu, kde se tenhle večer už nebude rozsvěcet. Následuje pohřební píseň z horečnatého snu (A Great Design), na kterou tančí všichni smuteční hosté, včetně nebožky. Ze seznamu skladeb si zvýrazňovač ještě zaslouží titulní svižná A Different Arrangement, variující dvouslovný varovný popěvek „this time, this time“, a koncerty již prověřená Pretender z předchozího EP.
S každým poslechem přetrvává dojem, že se v přehrávači napočítalo do jedenácti nějak moc rychle. Myšleno jako kompliment. Hřejivá melancholická náruč studeného černého mramoru. Nostalgie a pocitový oxymóron, žádné post-post-post klišé.
Pozvi ma, nepridem vpadá pod rukama Robina Galii přímo do smířeného povzdechu nad bullshitem „povinných“ společenských akcí přetékajících sociálním kapitálem a trapnými small talky. Sedmá řadovka nachází Katarzii zavřenou doma a snící o utopii, snad i spokojenou, zároveň ale stále pochybující a pozorující pokřivené dění za záclonami.
Režisérka staví své přímořské drama především na atmosféře. Neviditelná kamera téměř dokumentárně vplouvá do rodinných setkání, zatímco radost z větru ve vlasech a vůně soli postupně narušují pochyby. Divák rodinná tajemství odkrývá společně s Marinou.
Pebble Seven ve spolupráci s producentem a experimentátorem Oliverem Torrem nahrála desku, na které se vydala rozplétat vlastní mikrosvět mezilidských vztahů, vrací se k pocitům a očekáváním, které v ní vyvolaly, ve snaze najít cestu k ostatním i sobě samé.
Deska svým názvem odkazuje na hadí energii kundaliní proudící páteří a tisková zpráva hovoří o hudební cestě přijetí, růstu a transformace. Nenechme se všeobecně nadužívanými ezoterickými termíny odradit, u Havelky se nejedná o prázdné floskule.
Režisér chápe zneužití moci jako něco, co nevzniká jedním rozhodnutím, ale pomalu a nenápadně, a v tom je nejblíž současnosti. Zlo nevstupuje na scénu dramaticky, ale plíživě.
Stylizace je velmi specifická, postavy přehnaně karikované, prostředí až groteskně pestré, fyzika a logika příběhu místy připomínají spíš delirium než realitu.