Články / Recenze

Hildě víc sluší komiksové prostředí

Hildě víc sluší komiksové prostředí

Martin Šinkovský | Články / Recenze | 02.02.2019

Britský komiksový autor Luke Pearson představil světu v roce 2010 modrovlasou dívku Hildu, která žije se svou mámou v domě, jehož okolí je naplněné různými prapodivnými bytostmi ze severské mytologie. Kritické ohlasy se shodovaly v nadšeném přijetí a Pearsonova poetika byla srovnávána například s japonskou legendou animovaného filmu Hajaoem Mijazakim (Můj soused Totoro, Princezna Mononoke, Cesta do fantazie).

Není proto divu, že původně komiksová Hilda nahlédla i do jiných médií. Netflix v loňském roce představil první řadu stejnojmenného seriálu a ve stejném roce si na své přišli i fanoušci „klasické“ literatury. Adaptování se chopil britský spisovatel dětské literatury Stephen Davies a jeho knihu Hilda a pidilidi ilustrovala Seaerra Millerová, jejíž styl zákonitě vycházel z výtvarné podoby původní Pearsonovy Hildy.

Hilda a pidilidi je příjemně malá knížka, která je už svou typografií určena nejmenším čtenářům. Také styl krátkých vět a kapitol odpovídá nejmladší cílové skupině. Obsahově však kniha poněkud zklamává očekávání (přiznám se, že byla veliká). Nejde totiž o nové a originální příběhy z Hildina světa, ale v podstatě o přepsané příhody, které známe z komiksu. Samozřejmě že ne doslova, některé rozdíly tu jsou, ale i tak jde o příběhy s minimem nové autorské invence.

Davies navíc velmi otrocky popisuje jednotlivosti, které známe z komiksu elegantně nakreslené. Nevědomky tak ukazuje hlavní sílu Hildy, spočívající ve spojení silného příběhu a poutavé vizualizace jejího světa. Některé kouzelné momenty z komiksové Hildy trpí pod přílišným nánosem popisnosti a doslovnosti, vezměme kupříkladu postavu Poleňáka a dění kolem něj – v komiksu působil nenápadně a vedl vedlejší groteskní linku, v knize toto vůbec nefunguje.

Pokud však odhlédneme od komiksu, může být tato kniha dobrým startem pro děti, které ještě neumí číst. Rodičům se přeci jen lépe dětem čte, než ukazuje a vysvětluje komiks. V tomto směru a případně jako lákadlo čtenářů ke komiksům může tato kniha posloužit zdárně. Ovšem rozšíření příběhů z Hildina světa se nekoná. Na to si musíme počkat do dalšího komiksu.

Info

Stephen Davies, Seaerra Millerová - Hilda a pidilidi (Paseka, 2018)
web nakladatelství

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Reflexe emocí pomocí poetiky (Samia)

Michaela Šedinová 21.11.2020

Samia, písničkářka s andělským hlasem a výjimečným rozsahem, už není děcko. Album The Baby je plné melancholie a cynismu, které cítí mladý dospělý konfrontovaný se skutečným světem.

Všechno je v pořádku (Puscifer)

3DDI3 16.11.2020

Puscifer byl vždy jakýmsi únikem od reality, pošetilým blbnutím, což dokazuje i vizuální stylizace tentokráte inklinující k mužům v černém, kteří očekávají přílet mimozemšťanů.

Víc než jen depresivní brblání nad životem (Jan Fic)

Adéla Polka 09.11.2020

Pocity potomka podvedené generace se spadem z Černobylu na hlavách, neschopnost žít spořádaný život, příliš silný vztah k pití a neutuchající touha jsou hlavními tématy desky.

Když máš kamarády, nepotřebuješ nepřátele (Mutanti hledaj východisko)

Richard Kutěj 03.11.2020

Na novince zní pražská dvojice příměji a úderněji, aniž by ale slevila ze své kaleidoskopické hry s atmosférou a zvukem.

Jak se vyzpívat z krize středního věku (Matt Berninger)

Jiří Přivřel 01.11.2020

Matt Berninger z The National je žádaný. Nejvyšší čas na sólovou desku?

Po každé noci přijde nový den (Iro Aka)

obraz 23.10.2020

Sami autoři již názvem alba odkazují na japonský výraz „ukiyo“, který byl dříve v buddhistické tradici překládán jako „svět bídy“.

Malá zvuková evoluce (Pontiac Streator)

Jakub Koumar 21.10.2020

Pontiac Streator je i spousta experimentování, odkazů na současnou taneční scénu, a především přirozené přelétávání mezi různými styly.

Černá hudba v éře postnihilismu (Porenut)

Tomáš Kouřil 19.10.2020

Porenut se po textové a vizuální stránce naplno oprostili ode všech blackmetalových klišé a zároveň hudebně dozráli.

Hodnota rezonancie (White Place)

Matej Kráľ 17.10.2020

Čo znamená zaplniť biele miesto? Album Room od White Place je kompozičné nadýchaný slovenský projekt.

Alebo sú to len stromy (Jeseň)

Matej Kráľ 07.10.2020

Jeseň je najdivnejši slovenský pop. Prvoplánovou optikou môže človeku prísť dokonalé práve to, že svojím pôvodom napĺňa podstatu žánru bedroom pop.