Obrovský úspěch velké marvelovské rozlučky vyšponoval likviditu svých brandů na maximum a protože je nejvyšší mág jedním z hlavních tahounů blížící se filmové čtyřky...
Doctor Strange viděl spektákl Avengers: Endgame čtrnáct milionkrát a nikomu nic nevyspoileroval, narozdíl od televizních spotů na YouTube. Obrovský úspěch velké marvelovské rozlučky vyšponoval likviditu svých brandů (hrdinů a týmů) na maximum a protože je nejvyšší mág jedním z hlavních tahounů blížící se filmové čtyřky, je dobře, že se mu dostává větší pozornosti i v české komiksové sféře. Výborně rozběhnutá série od špičkového scenáristy Jasona Aarona ukončuje dějový oblouk započatý v Cestě podivných, kde Strange přišel o svého nejlepšího přítele - magii a připravuje si půdu pro pokračování, v němž nejspíše přijde o dalšího nejlepšího přítele/kuchaře/uklízečku - Wonga.
Bývalý neurochirurg, který po autonehodě začal holdovat čarování, se v minulých dílech utkal s mocnou entitou zvanou Empirkul a přišel o svou magickou moc, tedy alespoň o většinu z ní. Krev v éteru je tak o hledání magie a o tom, co by kdyby už Strange nebyl nejmocnější kouzelník, ale musel mnohem víc pracovat mozkem. Totiž některé artefakty si svou magickou moc uchovaly, ale není jich mnoho. Stejně tak někteří mágové (hlavně ti zlí) si svou moc uchovali (těch už mnoho je) a neváhají si s oslabeným Strangem vyřizovat účty.
Aaron pro celý příběh vytvořil skvělý rámec. Odehrává se po dobu jednoho týdne v osvěžujícím stylu: nový den = nový záporák. Pokud se Strange v pondělí utká s baronem Mordem, v úterý přichází na řadu Nightmare, ve středu satanova dcera, dojde i na cestu doktorovými střevy, kde se musí porvat s pekelnou slaninou (vážně). Nápady tahle série rozhodně nešetří a nepředvídatelnost patří k jejím největším kladům. Nepředvídatelné jsou i Strangeovy noční můry, které formují jeho rozhodování. Přesto už příběh nemá takový tah na branku jako minulé díly, jako by byl primární nápad odvyprávěn a teď je třeba znovu nastolit stav před válkou.
recenzi na svazek Doctor Strange: Poslední dny magie čtěte zde
Kresba většinou drží styl navržený Chrisem Bachalem, což je co je do konzistence více než v pořádku, vizuálně jde stále o jednu nejzajímavějších marvelovek na tuzemském trhu. Ať už jde o nitrotělní putování nebo jízdu po mrakodrapech New Yorku, nabízí neotřelé pohledy na jinak všední svět.
Dr. Strange stále baví a jeho změna z arogantního floutka v člověka na dně je i jakžtakž uvěřitelná. I když je zde díky Aaronovu přístupu mnohem více fyzických konfrontací, nechybí ani vizuální exhibice jako přeměna člověka v kaluž. Pořád jedna z nejzajímavějších sérií o Marvelu.
V kuchařkách navzdory rozšířeným představám nejde o recepty. Knihy o vaření jsou pořád především knihami — a za všeho nejvíc záleží, jestli dokážou vytvořit svébytné univerzum. Člověk si musí kuchařku obydlet, pochopit její vnitřní logiku, morálku, nechat se omámit vypravěčem, aby si z ní mohl něco odnést. Aby v něm vskutku zůstalo i něco z ingrediencí a postupů, na nichž to údajně celé stojí.
Radio fm, edice sváteční počas rýchlej jazdy. Říkal taky někdo okurková sezóna?
Reflexe milostných i pracovních vztahů, vnímání vlastního těla a obsesivní hlídaní váhy nebo potěšení z nezávazného sexu a poznávání nových lidí po rozpadu sedmiletého partnerství dostávají na Virgin konkrétní obrysy. Právě s ním přijíždí vůbec poprvé do Česka na letošní ročník festivalu Colours of Ostrava.
Linda Straková založila spolu so svojou kamarátkou Biankou Šipecovou kolaboratívne fashion médium Kunterakt zamerané na upcykláciu a spracovanie textilného odpadu. Inými slovami, vyberú „trash“ a spravia z neho „treasure“. V rámci nové série merchandise Full Moonu o který se postaral právě Kunterakt vydáváme rozhovor s Lindou, který vyšel ve Full Moonu #161. Doporučujeme zejména poslední repliku!
Slova jako autenticita hubnou, když člověk vidí, kolik neautentické práce stojí její udržování. Ještě těžší je se vypořádat se s mizící jistotou, že kdokoliv, kdo se na obrazovkách objeví, je hmatatelná osoba...
Praha, O2 arena. Hubený vousatý muž se šedivými vlasy stojí na židli. V rukou housle, cele se oddává hudbě, kterou hraje, zaklání se, svíjí se, div že se ze svého vratkého piedestalu nezřítí. Vrcholí koncert Nicka Cavea & The Bad Seeds k desce Wild God. Vzpomínky, které mi vytanou na mysli při vyslovení jména Warren Ellis. Jsou pravdivé?