Články / Reporty

Jak si nelhat do Kravína (Drug Me Fest)

Jak si nelhat do Kravína (Drug Me Fest)

Veronika Miksová | Články / Reporty | 22.06.2016

Byl to dlouhej a podivnej den nejen kvůli tomu, že po dvanácti letech, kdy Praha byla moje, do ní jedu "jen na hudební vejlet". Asi kvůli té tíze začíná den zvracením, všude pučí život, kterej najednou není můj. V dejvické ohrádce, která připomíná dětský koutek pro dospělé, si připomenu, jak má chutnat kafe, a za dvacet minut už nás autobus vyplivne na únětické návsi. Pár kroků od kostela, v Kravíně, který ožil díky stejnojmennému občanskému sdružení, se koná již osmý ročník Drug Me Festivalu. Poučení nevynechají občerstvovací stanici U Lasíků, kam se na sladké a slané koláče sjíždí sportovci i hipsteři. Únětické pivo chutná a když se mi při pokuřování otírá o nohy zmatený jezevčík Hugo, pookřívám.

Strmě do kopce, podél kostela a už nás vítá dvoreček jako malovaný, akorát po něm jako v mých dětských vzpomínkách nepobíhá zootechnik a moje babička, ale Hank J. Manchini s foťákem, La Petite Sonja z Kill the Dandies a další členové spřátelených kapel, jejichž pojítkem jsou žánry psychedelický rock, garážový punk a alternativní country. Přátelské uvítání u papundeklového stolečku, který je zároveň avizovaným vinyl shopem, hehe. Vzápětí nás vtáhne magický Kravín, kde by se měly povinně točit klipy kapel temnějšího ražení. Syrový prostor, na jedné straně pódium, na druhé bar, kde točí Budvar, což vyhodnotíme (jsme v Úněticích) jako nepochopitelné zvěrstvo. Po obvodu vyvýšené sezení a na klenutém tmavém stropě pozůstatky kolejnic, po kterých jsem jako holčička posouvala vozejky s krmením pro krávy.

Venkovní produkci otevírá ostřílený folk-rockový písničkář Marcel Kříž, pokud jako začátek nepočítám nesouvislé výkřiky "obecního blázínka", jehož roli nepochopím. Když se ale začně svíjet do Křížových poetických textů s prvky surrealismu a jako pomůcku používá dřevěnou hůl, beru to už jako součást zdejšího koloritu. Okolí poseté všelijakými svařenými hejblaty a žárovičkami, v nádherném nízkém světle se do toho opře Jony Richter and the Hog Ranch se svou country/blues/garage/gospel one man show, divokej západ včetně kostýmu, jen se od koberečku pod nohama práší. No ale já jsem tu kvůli Dandies, kteří zaplnili díru v mé duši po smrti někdejších Moimir Papalescu & The Nihilists. Závěsy na tabulkových oknech jsou už zatažené, kovové svítilny s žárovkami se začínají houpat do zběsilého rytmu Trailer Crash. Taková srandagarážová kapela s klišovitějími texty typu „I wanna drive your cadillac“, i když odpich jim nechybí. Střídám Hanka na toi toice, Kravín se plní kouřem, my – slovy Filipa Topola - špatným pivem a špatnýma myšlenkama. Konečně kapela, které odpustím otravně dlouhé zvučení a vlastně všechno. Dávka Hankových hrdelních výkřiků z jiného světa a Sonjiných svůdných tanečků za klávesami jsou mi drogou od osudného setkání s Nihilists na Rock for People. Kapelu, co předělala Sand od Lee Hazlewooda, nelze nemilovat.

No a teď tenkej led. Můžu vám lhát jako Mirka Spáčilová v ranných reportech z MFF Karlovy Vary a popsat, jak úžasný byli garage rockeři řízlí psychedelií Pretty Old Sound s divočákem Mitkem (což jistě byli), letos vydali desku Only Later We Can Fall (poslechu hodnou) a jak sem si při Vellocet Roll přála být ta opojená bloncka v lese z klipu k One of Us (moc moc). Nebo vám můžu popsat, jaká zábava je v autobuse místo Tinderu používat oči, nebo jak malověrní jsou někteří muži, nebo jak mi ve Vagonu krásná lesbička nabízela cigarety a mačkala ruce k nevydržení. Kdo mi ale uvěří?

Info

Drug Me Fest 8
18. 6. 2016 Kravín, Únětice u Prahy

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vibrující kosti (Bell Witch)

Marek Hadrbolec 20.05.2024

Ticho nikdy není tak hlasité, jako když Jesse Shreibmann zkříží paličky nad hlavou před dalším úderem do bicích.

Jak v Motownu nezestárnout (Danny Brown)

Michal Smrčina 19.05.2024

Show je vizuálně strohá, blikačky, nic moc navíc, Brown má specifické charisma a pozornost poutá sám o sobě.

Punkom slobode na stope (Chorobopop)

Jakub Veselý 06.05.2024

Počas koncertu Ctib prezentoval myšlienku o skutočnej definícii punku, polemiku o o význame životného štýlu, ktorý nedefinuje len tvrdá hudba.

Skrýt se v tygřím obleku (Raein)

Marek Hadrbolec 02.05.2024

Raein se před Kabinetem Múz pomyslně svlékají donaha a dávají se všanc. Lidi se nedočkavě chytají cizích slov a známých melodií.

Nothing Works (Declan McKenna)

Eva Karpilovská 29.04.2024

Britský písničkář Declan McKenna se po dvou letech vrátil do Prahy, s rozrostlou kapelou zahrál tentokrát v prostorném holešovickém klubu SaSaZu.

Rezignace v nejlepším smyslu slova (Still House Plants)

Alžběta Sadílková 28.04.2024

Koncert Still House Plants se odehrál jen pár dní poté, co si jejich nejnovější deska na serveru Pitchfork vysloužila označení Nejlepší nová hudba.

Panorama války nad městem (Mayssa Jallad)

Filip Peloušek 28.04.2024

Příběh vyprávěný mezi písněmi je temnější a temnější. Oči mi jen těkají mezi drobnou zpěvačkou naprosto ponořenou do hudby a panoramatem města za ní.

Zpěv odkvétajících slunečnic (White Ward)

Marek Hadrbolec 25.04.2024

Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.

Vpít se do ocelové hory (Deena Abdelwahed)

Michaela Šedinová 23.04.2024

Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.

„Keď sa niečo páči všetkým…” (Berlin Manson)

Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024

Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace