Články / Reporty

Korzo #6: Kostel a ovace

Korzo #6: Kostel a ovace

Michal Pařízek | Články / Reporty | 05.07.2019

„Když vás bude zabírat kamera, tak neuhýbejte a zkuste si to užít. Nemusí se to už nikdy opakovat.“ Jedna z poznámek reverenda Jamese Clevelanda k obecenstvu v kostele New Temple Baptist Mission, které sleduje nahrávání alba a filmu Arethy Franklin Amazing Grace, jako by směřovala i na publikum karlovarského festivalu. Právě s Amazing Grace končí celá moje letošní mise, lepší závěrečný film si lze jen stěží představit. Sledovat fantastickou atmosféru dvou výjimečných koncertů z ledna 1972 je téměř očistný, nabíjející zážitek, nejen díky skvělé hudbě, ale zejména pro nadšení, často až vytržení zúčastněných. Úžasné jsou například úseky s titulní skladbou nebo závěrečnou Never Grow Old, Arethu Franklin doprovází její tradiční koncertní kapela, ale i třicetičlenný sbor Southern California Community Choir. Snímek natočil známý režisér Sydney Pollack, kterého na plátně hned několikrát spatříme, stavil se také Mick Jagger a Charlie Watts z Rolling Stones. Díky nespecifikovaným technickým problémům bylo Amazing Grace nakonec dokončeno až loni. Haleluja.

Dokumenty vůbec ovládly celý ročník, alespoň v mých očích. Divácké hodnocení stále vede povedený snímek Heleny Třeštíkové Forman vs. Forman, hned v závěsu za ním je nový dokument Rona Howarda věnovaný slavnému opernímu zpěvákovi Lucianu Pavarottimu. Jenže pozor, do hry razantně vstupuje ještě další domácí legenda – film Jiří Suchý – Lehce se s životem prát natočila další známá režisérka Olga Sommerová a včerejší světová premiéra v karlovarském divadle byla jedním slovem dojemná. Publikum tleskalo několikrát už při projekci, ale závěrečné, snad čtvrthodinové ovace ve stoje znejistěly i tak ostříleného veterána, jakým je Jiří Suchý. Vždyť divadlo Semafor, se kterým jsou jeho život a dílo nerozlučně spjaty, v letošním roce oslavuje těžko uvěřitelných šedesát let od svého založení. Na tak dlouhou kariéru pouhých sto čtyři minut samozřejmě nestačí, ale Sommerová svůj úkol představit jednu z největších postav domácí hudební scény zvládla naprosto bravurně. Pozornost kamery věnuje nejen dílu Suchého, ale i jeho soukromému životu. Protagonista navíc přes svůj pokročilý věk (1. října mu bude 88 let) oplývá skutečně záviděníhodnou mírou energie a životního elánu, která skrze filmové plátno musí oslovit snad každého.

Zážitkem zcela odlišného druhu je koprodukční drama Monos. Vypráví příběh skupinky dětských vojáků podléhajících jakési tajuplné Organizaci, která kdesi v amazonské džungli střeží vězenkyni Saru Watson. I tady hraje velkou roli hudba. Má ji na svědomí známá britská hudebnice Mica Levi, známá jako Micachu, která před několika málo lety získala za soundtrack ke snímku Jackie Oskara. Její nervní doprovod plný hutných klávesových ploch a ambientních ruchů činí z poměrně jednoduchého příběhu podnětný zážitek. Monos si svou premiéru odbyl na festivalu v Sundance, kde získal Zvláštní cenu poroty, a s úspěchem byl promítán na několika dalších přehlídkách. Podivuhodný příběh z Latinské Ameriky rezonuje ještě dlouho po promítání. Nedozvíme se nic určitého, ale střet dětské čistoty a nezralosti se striktními pravidly tajuplné vojenské Organizace je nadmíru poutavý. Z takového úhlu jsme guerillovou válku ještě neviděli.

Poslední procházka kolem Thermalu, u které mi hlavou běží gospely. Pak už jen tradiční nákup oplatek a ujištění se, že hrnky opravdu už nemají. Další ročník filmového festivalu v Karlových Varech je za mnou. Zítra čekejte tradiční resumé a pak už se budeme zase na nějakou dobu věnovat festivalům hudebním. Díky za pozornost.

Info

54. MFF Karlovy Vary
28. 6. - 6. 7. 2019 Karlovy Vary
fb festivalu

foto © Film Servis Festival Karlovy Vary

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...

Contempuls 2019: Formy pro emoce (Ascolta, Satoko Inoue)

Jan Starý 26.11.2019

Kombinování médií je velkým tématem dneška, jen výjimečně je ovšem takto dotažené, smysluplné a působivé.

Nedělní chvilka s Kadebostany

Adéla Poláková 26.11.2019

Zpěvačka Kristina Jakovleva se upřeně dívá do dálky a přísný výraz skupiny podtrhuje podsaditý pozounista Ross Butcher svými výraznými sóly.

Zralá romantika Marka Lanegana

Akana 22.11.2019

Kapela zvolnila s táhlou Bleeding Muddy Water, která připomněla, jak lehce se v Laneganově tvorbě prolíná postpunkový odkaz s temně bluesovou romantikou amerických dálav.

Tell me it’s love, tell me it’s real (Cigarettes After Sex)

Dominik Polívka 22.11.2019

„Vždycky sem si myslel, že to zpívá ženská,“ baví se ve frontě před klubem Roxy mladý pár, jeden z mnoha toho večera.

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Poláková 21.11.2019

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu.