Články / Rozhovory

Marta z Budoáru: Myslím, že hledání neskončilo

Marta z Budoáru: Myslím, že hledání neskončilo

Jarmo Diehl | Články / Rozhovory | 25.01.2013

Nová doba, nové nemoci. Takže když jsem Martě Svobodové z Budoáru staré dámy, která není ani trochu stará, napsal, jestli by nechtěla udělat rozhovor skrze online document, odpověděla: Ráda vám poskytnu informace, sem s otázkami! Jen mi přijde srandovní nazývat rozhovor něco, co je dotazník. A to je přesně ten důvod, proč rozhovory děláte (ať už jakýmkoliv způsobem) – najednou se na věci podíváte jinak, než by vás to vůbec napadlo. Budoár staré dámy změnil za svou patnáctiletou existenci několikrát sestavu, ale jádrem zůstává Štěpán Svoboda a jeho sestra Marta, která zároveň zůstala v kapele jedinou ženou. V půlce listopadu vydali čtvrtou desku Láva, a i když ta poněkud zapadla v silné konkurenci Květů nebo Zrní, měli byste o ní vědět. Já vím, že o ní víte, jen pro jistotu. Láva je výstižná metafora a tam, kde teče Dunaj, vždycky stálo Brno.

Mohli bychom si seřídit hodinky? Budoár vznikl na konci roku 1998 a v tomtéž roce, ve svých patnácti, ses stala členkou skupiny Květy. Co bylo první, Květy? Z dnešního hlediska si Budoár ani Květy nedokážu představit jako „srandakapelu“.
Seřizuji si hodinky - seřazuji vzpomínky a musím říct, že Budoár byl první. I když v době pradávné již Květy v jiném obsazení fungovaly. Na konci roku 1998 mně při jedné návštěvě ve zkušebně Budoáru Martin Evžen Kyšperský prozradil, že by chtěl Květy revitalizovat, zkultivovat a mě v nich mít. Souhlasila jsem pod podmínkou, že budu moci hrát na housle (které miluji, ale hrát na ně neumím). Nevím, co přesně znamená „srandakapela“, ale přestože bývá na zkouškách veselo, naši tvorbu v jakékoli kapele jsme brali a berem vážně. Vážně v tom smyslu, že nám na ní velmi záleží.

Vždycky jsem ve vaší tvorbě slyšel tu vzývanou brněnskou alternativu, u mě nejvíc rezonuje dunajovská nota, aniž bych měl pocit plagiátu. Jsou to hloupé stereotypy, nebo jste na tom s bratrem vyrostli?
I když teče Brnem Svratka a Svitava, Dunaj, Pluto, Bittovou a Václavka jsme žrali.

Na začátku nového tisíciletí jste vyhráli Malou alternativu - znamenalo to pro vás nějakou změnu nebo pošoupnutí někam dál?
Na přehlídce jsme byli ze všech kapel nejmladší a hráli technicky zaručeně nejhůř. Byli jsme z ocenění u vytržení a skákali vysoko radostí. Pošup to byl významný: začaly chodit nabídky na hraní mimo rodnou obec Kohoutovice a přišla možnost vydání desky u Indies.

O albu Láva se říká a píše, že je v jistém smyslu přelomové, co se týče užití zpěvu, nástrojů i kompozice. Je to tak, nahrávali jste s vědomím toho, že začínáte trochu někde jinde?
V době, kdy odešla děvčata, jsem přemýšlela, jestli pátrat po náhradě stejného pohlaví a nástrojového obsazení... a rozhodla se, že pro mě bude dobrodružnější hledat společně s novými tvářemi i nový zvuk. Takže ano, je to vědomá změna... anebo se taky dá říct přirozený vývoj situace. (úsměv)

Housle byly vždycky jednou z dominant Budoáru. Bylo těžké hledání nového zvuku?
Myslím, že hledání neskončilo. A doufám, že neskončí nikdy, to bych musela skončit taky! (smích) S každou novou skladbou, kterou zkoušíme, hledáme zvukovou atmosféru, přehodnocujeme role jednotlivých nástrojů... Ale tuším, že jsi to myslel trochu jinak. Ano, housle byly v naší sestavě charakteristické, jejich zvuk je skutečně nenahraditelný. Proto jsme staré písně z většiny přearanžovali a některé jsme museli z repertoáru zcela vypustit.

Propracované aranžmá je příjemně hravé. Vzdáleně by mohlo evokovat jinou brněnskou kapelu, totiž jsme obloukem zpátky u Květů. Je tam nějaká souvislost nebo je to čistě náhodný pocit?
Květy, i když v nich již stabilně nepůsobím, samozřejmě sleduji, a tedy jakékoliv vzájemné, ale věřím že spíše nevědomé ovlivňování asi probíhá.

Pracujete mimo jiné s texty básníka Petra Kováře, odkud se znáte? Ze školy?
Ano, ze studií na Fakultě výtvarných umění v Brně. Potkali jsme se v předmětu Kulturní publicistika, kam nikdo jiný nechodil, protože začínal v osm ráno. Po skončení mi dal jednou na stromě svoje rukou psané básně.

Jak je to s profesionalitou? Dřív jsi prohlašovala, že hudbu profesionálně nikdy, a počítám, že produkce Budoáru tímto směrem nikdy nepůjde...
Kapela byla vždy náš „koníček“. Když jsme zkoušeli ve volnočasových centrech, byli jsme vedeni jako kroužek, měli jsme knihu docházky a roční plán práce. Zkoušky máme dodnes v pravidelný den jednou za týden a pár koncertů do měsíce. Frekvence je nastavena tak, aby nás hraní bavilo, abychom se na každý koncert těšili. To mi přijde nejdůležitější. Z kapelního fondu zaplatíme zkušebnu, struny a paličky, ale na živobytí vyděláváme jinde.

Jsi studovaná výtvarnice – jak se dneska živí výtvarník-akademik?
Při studiích jsem jednou volnou nohou natáčela videa, znělky a klipy, na což už teď nezbývá moc času. Po FaVU jsem dokončila doktorát na Katedře výtvarné výchovy PdF MU v Brně. Od té doby tam působím. I když mě to dřív jako profese pro Martu nenapadlo - učím a baví mě to moc! Co všechno děláme, můžete sledovat tady.

Jsou ti blízké soubory, projekty a kapely, které mají kořeny ve výtvarné scéně - namátkou brněnská skupina Piča z hoven, Fiordmoss nebo kapely kolem Vole Love Production (Like She, I Love 69 Popgeju etc.)?
Hudební projekty s výtvarnými kořeny mě baví, ale nevím, proč se u produkce aktéři tak záhadně tváří. Je opravdu zajímavé, jak velké procento výtvarníků touží dělat hudbu. A funguje to i naopak. Výsledky bývají osobité, protože si cestu klestí sami. Popravdě řečeno jsem z tebou jmenovaných naživo viděla jen Fiordmoss. Myslím, že našli vhodnou proporci hudby a vizualizace, která posluchače neobtěžuje, ale přirozeně se snoubí.

Budoár se potýká s poměrně častou personální obměnou. Je to výzva, nebo spíš frustrace?
Jsou to frustrující... ale výzvy!

Info

foto © StanaVa

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Michael Gira (Swans): Nebyť karikatúra

Lucia Banáková 23.09.2020

Michael Gira má bohatý životopis, začína zložitým detstvom, nie každému sa podarí osláviť šestnáste narodeniny vo väzení za predaj hašišu v Jeruzaleme. Rozhovor.

Deset lásek ze Žižkova: Pavel Karous

redakce 19.09.2020

Deset tipů na to, čeho si při příští návštěvě všimnout, kam zajít na pivo a kde si zanadávat na necitlivou výstavbu od autora projektu Vetřelci a volavky.

Vstupní prohlídka: Sketchbook Quartet

redakce 15.09.2020

Sketchbook Quartet je vídeňský jazzový kvartet, jehož členové sdílí svěží pohled na hudební improvizaci a kreativitu. Jaké další indicie nám dali?

Moon Crew #30: Matěj Krč

redakce 14.09.2020

Brno meets Praha, hardcore straight edge meets ořechovka. Jubilejní díl Moon Crew odhaluje našeho letitého fotografa Matěje Krče.

Colin H. van Eeckhout (Amenra): Nikto si v poslednej dobe nesiahol na dno

Lucia Banáková 13.09.2020

Za dvadsať rokov existencie toho Amenra stihli pomerne dosť, vydali šesť albumov z cyklu Mass, založili kolektív spriatelených projektov a tak trochu i vlastné náboženstvo.

Pořadatelská: Martin Režný (Hlukovæ mysteria)

redakce 09.09.2020

Můžete ho znát jako organizátora, ale i hudebníka, preferuje hraní v improvizačních kolektivech, u Korobushka records vydává pod nickem Sakkikangas.

Pořadatelská: Antonín Kocábek (Kaštan – scéna Unijazzu)

redakce 08.09.2020

V Pořadatelské zve Tonda na řadu koncertů, které v Kaštanu proběhnou a samozřejmě taky na UniMoon!

Jiří Jirák (Indican): Je to o spolupráci kultur, ras a principů

Vojta Chmelík 05.09.2020

Jak se v Indican setkávají různé kulturní a hudební vlivy a jak pracuje s mystikou a intuicí? A jaké mají Indican cíle?

Petr Vyšohlíd (Meat-House Chicago I.R.A.): Nával invence se nedal zvládat aneb osudový střet hardcoreu s popartem

prof. Neutrino 03.09.2020

Při setkání na jedné královéhradecké pivní zahrádce jsme potkali Petra Vyšohlída - frontmana kultovní hardcoreové formace devadesátých let Meat-House Chicago I.R.A.

Dmitri Bezkorovainyi: Bělorusové nikdy nebyli tak jednotní a aktivní jako nyní

Michal Pařízek 01.09.2020

Dmitri pracuje jako hudební manažer a novinář v Minsku, je velkým podporovatelem běloruské hudební scény a právě on napomohl jejímu mezinárodnímu zviditelnění v posledních letech.