Na počátku bylo slovo u piva: Lukáš Teklý o Habrovce

Z lokální akce pro partu kamarádů se během patnácti let stal oblíbený festival, který má v Praze i mimo ni tradici a těší se poměrně velké oblibě. Rozhovor s Lukášem Teklým, zakladatelem festivalu nejen o počátcích festivalu Habrovka, ale i organizačních radostech a strastech.

Stojíš za festivalem od začátku?

Ano, stál jsem u samotného počátku Habrovky. V areálu zahrady kostela sv. Františka nedaleko metra Budějovická v Praze 4, kde se festival každoročně koná, jsme ještě před založením Habrovky dělali koncerty a divadelní představení. Po jednom takovém večeru jsme si s Adamem Pospíšilem (který stojí i za projektem Roma Big Top) a kamarádem Baronem řekli, že nám v Praze chybí festival loutkového divadla a takové hudby, jaká by se líbila nám. Festival, na němž by kapely mohly hrát tak dlouho, jak samy chtějí. Tu myšlenku zrozenou u piva jsem si zapamatoval a asi dva týdny poté jsem těm dvěma volal: Co bude s tím festivalem? A tak jsme založili Habrovku. Původně se jednalo o festival amatérského loutkového divadla a hudby, ale postupně se zaměření rozšířilo i na jiný typ divadla, workshopy a prezentace zajímavých projektů či společenských témat a tabu, např. bezdomovectví, romské menšiny, život s handicapem apod. Vznikla tak akce pro všechny, kteří nechtějí jen tak bloumat: festival bloumající veřejnosti Habrovka.

Čím bude letošní ročník unikátní?

Letos slavíme patnácté narozeniny! V pátek i v sobotu 2. a 3. června bude Habrovka hostit mladé artisty z různých koutů Evropy, kteří právě na našem festivalu uvedou světovou premiéru velkolepé cirkusové show – Sky Is Not Limit (rozhovor s nimi najdete zde). I pro nás to bude velké poprvé – mít na festivalu nový cirkus, to je náročný špás. Letos jsme na to konečně našli odvahu. Na hudební scéně zahraje energická kapela Chotokoeu ze španělské Galicie, slovenští Longital, tři divoženky různých evropských krajin Korjen, kapela Yo Soy Indigo s americkou zpěvačkou. Z českých zástupců se na Habrovce představí například Houpací koně, The Odd Gifts, Hard to Frame, mladá swingová kapela Mole´s Wing Orchestra či romští Bengas. Sobotní dopoledne bude jako už tradičně patřit dětem. Právě pro ně je připraven privátní dětský koncert, loutkové divadlo, výtvarné dílny i cirkusový workshop. Tématem letošního ročníku festivalu je „Boj o přežití“ a veškerý doprovodný program se tedy ponese v tomto duchu – návštěvníci se tak mohou těšit na tematické workshopy neziskových organizací, kurzy první pomoci vedené profesionálními záchranáři a na další zajímavá překvapení s tímto tématem spojená.

Jaké to je pořádat festival v hlavním městě. Je to náročná disciplína? Je nutná nějaká speciální kvalifikace?

Náročná disciplína to určitě je, zejména pokud chcete, aby to fungovalo patnáct let a déle. V případě Habrovky byla celá organizace vždy pouze na dobrovolnické bázi. Na festivalu pracuje v průběhu celého roku po večerech tým zhruba dvanácti lidí – zodpovídají za výběr divadel, kapel, doprovodných programů, výstav a také občerstvení. Řeší grafiku, prezentaci na webu i propagaci. Nutná je pouze jedna speciální kvalifikace – umět se dohodnout. Celoročním koníčkem je i shánění peněz a sponzorů a vůbec vše spojené s financováním akce. Všichni, kteří v areálu Habrovky pak pomáhají přímo během festivalu, jsou také dobrovolníci. Každý rok se tady sejde kolem šedesáti lidí, kteří bez nároku na honorář celé čtyři dny obětavě pomáhají a dřou od rána až do noci. Festival se nám daří pořádat již patnáct let hlavně díky skvělým lidem, kteří se na něm podílejí, díky skvělým sponzorům a skvělým návštěvníkům, kteří se rádi vracejí...

Jaký máš názor na tuzemské festivaly? A jak obstojí české festivaly v mezinárodním měřítku?

Navštívil jsem několik desítek festivalů u nás i v zahraničí, zejména jako účinkující, přesto se necítím být v tomto směru expertem. Určitě i v Česku existují dobré festivaly. Vždy velmi ocením, když mi festival pomáhá objevovat nové kapely a nové projekty, ke kterým bych si třeba sám cestu nenašel a které bych naživo stěží viděl. Zároveň bych byl rád, kdyby to produkce nepřeháněla s kvantitou – někdy z toho mám pocit, že jsem na Matějské. Festival nemusí být nekonečným proudem muziky tryskajícím ze tří scén najednou. Na festivalu může být i ticho, aby návštěvník mohl hudbu patřičně vstřebat. Zahraniční festivaly mě vždy překvapí vysokou úrovní zázemí pro návštěvníky – chytře promyšlený výběr občerstvení, prostor, kde má člověk svoje soukromí a kde může odpočívat, inteligentně řešené toalety. Vědí, že festival by neměl pouze nějak fungovat, ale i nějak vypadat. Ale my sami víme, že to není vůbec jednoduché...

Co by se při organizaci podobné akce rozhodně stávat nemělo? Jaká je podle vás nejlepší taktika organizátorů, když negativně zasáhne vyšší moc?

Co by se stávat určitě nemělo – že nezaplatíte účinkujícím! A vyšší moc? Jestli tím myslíte, že bude prostě celou dobu pršet, tak pak je potřeba nakoupit holínky, pláštěnky a uvařit svařák.