Články / Reporty

Nat Osborn Band: Když smícháš rock, jazz i reggae

Nat Osborn Band: Když smícháš rock, jazz i reggae

deemonickaa | Články / Reporty | 20.10.2013

Osoba Nata Osborna, potažmo i jeho band, u nás nepatří k nejznámějším. Ale žijeme v době internetu, a tak si i jeho tvorba našla cestu do přehrávačů českých hudebních fanoušků. Dokladem toho byl koncert v olomouckém Jazz Tibet Clubu, který skupina odehrála v úterý 15. října.

Nat Osborn, šestadvacetiletý Newyorčan, písničkář, klavírista, manažer vlastní skupiny, aktivní hráč fotbalu (toho, který milujeme u nás, "americky" soccer). Přestože v kapelách a hudebních projektech působí už deset let, teprve až Nat Osborn Band považuje za pravý počátek kriéry. Předcházelo mu uskupení pojmenované Nat Osborn and the Diamod Allegory, které hudbu pojímalo v zásadě podobně. V průběhu nahrávání desky The King and the Clown, která vyšla před dvěma lety, se někteří muzikanti vystřídali, stav se ustálil na sedmi členech a zrodil se Nat Osborn Band, jak ho známe dnes.

Olomouc ovšem kapelu v plném počtu nezažila. Možná to byly důvody prostorové, možná časové, vzhledem k tomu, že většina hudebníků tvoří i jinde. Tak či onak výrazná dechová sekce se nedostavila, a přitom by Jazzu slušela. Na intenzitě zážitku to ale nijak neubralo. Klasická rocková sestava zpěv, kytara, basa, bicí plus klávesy/klavír představila písně v trochu odlišném aranžmá a s řadou kytarových sól, zvuk byl syrovější, ale energický hlas Nata Osborna neupozadil.

Koncert odstartoval song Dreaming Her Love Away. Publikum se ze začátku zdráhalo a před jevištěm poletovala velká stydlivá bublina, hudba Nat Osborn Bandu má však v povaze roztancovat každého z okolí, a tak byl parket zanedlouho plný. První dvě řady zaplnily z velké části fanynky, které jen těžko odolávaly šarmu frontmana, aby po třicetipětiminutovém bloku, ve kterém zazněla i píseň stará necelých 24 hodin, oznámil zpěvák pauzu. Byl to krok, který mohl skončit nešťastně, naštěstí několik prvních tónů z druhého setu přivábilo fanoušky zpět na plac. K vrcholům patřila píseň Too Late, když klasické střídání poloh romantická versus rocková vygradovalo roztleskáním publika, opomenuty nezůstaly hity Fire in the Wind, Little to the Left anebo Leave All This to Me.

Dokonalou iluzi brooklynského klubu se nikomu nechtělo opouštět, a ačkoliv dva přídavky byly milým dárkem, rozhodně by stálo za to, kdyby se Nat Osborn Band brzy vrátil v silnější, plné sestavě.

Info

Nat Osborn Band (usa)
15. 10. 2013, Jazz Tibet Club, Olomouc

foto © Petra Štětinová Buxbaumová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jak v Motownu nezestárnout (Danny Brown)

Michal Smrčina 19.05.2024

Show je vizuálně strohá, blikačky, nic moc navíc, Brown má specifické charisma a pozornost poutá sám o sobě.

Punkom slobode na stope (Chorobopop)

Jakub Veselý 06.05.2024

Počas koncertu Ctib prezentoval myšlienku o skutočnej definícii punku, polemiku o o význame životného štýlu, ktorý nedefinuje len tvrdá hudba.

Skrýt se v tygřím obleku (Raein)

Marek Hadrbolec 02.05.2024

Raein se před Kabinetem Múz pomyslně svlékají donaha a dávají se všanc. Lidi se nedočkavě chytají cizích slov a známých melodií.

Nothing Works (Declan McKenna)

Eva Karpilovská 29.04.2024

Britský písničkář Declan McKenna se po dvou letech vrátil do Prahy, s rozrostlou kapelou zahrál tentokrát v prostorném holešovickém klubu SaSaZu.

Rezignace v nejlepším smyslu slova (Still House Plants)

Alžběta Sadílková 28.04.2024

Koncert Still House Plants se odehrál jen pár dní poté, co si jejich nejnovější deska na serveru Pitchfork vysloužila označení Nejlepší nová hudba.

Panorama války nad městem (Mayssa Jallad)

Filip Peloušek 28.04.2024

Příběh vyprávěný mezi písněmi je temnější a temnější. Oči mi jen těkají mezi drobnou zpěvačkou naprosto ponořenou do hudby a panoramatem města za ní.

Zpěv odkvétajících slunečnic (White Ward)

Marek Hadrbolec 25.04.2024

Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.

Vpít se do ocelové hory (Deena Abdelwahed)

Michaela Šedinová 23.04.2024

Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.

„Keď sa niečo páči všetkým…” (Berlin Manson)

Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024

Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.

Mezi hukotem velkoměsta a ptačím zpěvem (Shida Shahabi, BITOI)

Alžběta Sadílková 21.04.2024

My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace