Články / Reporty

Nat Osborn Band: Když smícháš rock, jazz i reggae

Nat Osborn Band: Když smícháš rock, jazz i reggae

deemonickaa | Články / Reporty | 20.10.2013

Osoba Nata Osborna, potažmo i jeho band, u nás nepatří k nejznámějším. Ale žijeme v době internetu, a tak si i jeho tvorba našla cestu do přehrávačů českých hudebních fanoušků. Dokladem toho byl koncert v olomouckém Jazz Tibet Clubu, který skupina odehrála v úterý 15. října.

Nat Osborn, šestadvacetiletý Newyorčan, písničkář, klavírista, manažer vlastní skupiny, aktivní hráč fotbalu (toho, který milujeme u nás, "americky" soccer). Přestože v kapelách a hudebních projektech působí už deset let, teprve až Nat Osborn Band považuje za pravý počátek kriéry. Předcházelo mu uskupení pojmenované Nat Osborn and the Diamod Allegory, které hudbu pojímalo v zásadě podobně. V průběhu nahrávání desky The King and the Clown, která vyšla před dvěma lety, se někteří muzikanti vystřídali, stav se ustálil na sedmi členech a zrodil se Nat Osborn Band, jak ho známe dnes.

Olomouc ovšem kapelu v plném počtu nezažila. Možná to byly důvody prostorové, možná časové, vzhledem k tomu, že většina hudebníků tvoří i jinde. Tak či onak výrazná dechová sekce se nedostavila, a přitom by Jazzu slušela. Na intenzitě zážitku to ale nijak neubralo. Klasická rocková sestava zpěv, kytara, basa, bicí plus klávesy/klavír představila písně v trochu odlišném aranžmá a s řadou kytarových sól, zvuk byl syrovější, ale energický hlas Nata Osborna neupozadil.

Koncert odstartoval song Dreaming Her Love Away. Publikum se ze začátku zdráhalo a před jevištěm poletovala velká stydlivá bublina, hudba Nat Osborn Bandu má však v povaze roztancovat každého z okolí, a tak byl parket zanedlouho plný. První dvě řady zaplnily z velké části fanynky, které jen těžko odolávaly šarmu frontmana, aby po třicetipětiminutovém bloku, ve kterém zazněla i píseň stará necelých 24 hodin, oznámil zpěvák pauzu. Byl to krok, který mohl skončit nešťastně, naštěstí několik prvních tónů z druhého setu přivábilo fanoušky zpět na plac. K vrcholům patřila píseň Too Late, když klasické střídání poloh romantická versus rocková vygradovalo roztleskáním publika, opomenuty nezůstaly hity Fire in the Wind, Little to the Left anebo Leave All This to Me.

Dokonalou iluzi brooklynského klubu se nikomu nechtělo opouštět, a ačkoliv dva přídavky byly milým dárkem, rozhodně by stálo za to, kdyby se Nat Osborn Band brzy vrátil v silnější, plné sestavě.

Info

Nat Osborn Band (usa)
15. 10. 2013, Jazz Tibet Club, Olomouc

foto © Petra Štětinová Buxbaumová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.