Články / Reporty

Nat Osborn Band: Když smícháš rock, jazz i reggae

Nat Osborn Band: Když smícháš rock, jazz i reggae

deemonickaa | Články / Reporty | 20.10.2013

Osoba Nata Osborna, potažmo i jeho band, u nás nepatří k nejznámějším. Ale žijeme v době internetu, a tak si i jeho tvorba našla cestu do přehrávačů českých hudebních fanoušků. Dokladem toho byl koncert v olomouckém Jazz Tibet Clubu, který skupina odehrála v úterý 15. října.

Nat Osborn, šestadvacetiletý Newyorčan, písničkář, klavírista, manažer vlastní skupiny, aktivní hráč fotbalu (toho, který milujeme u nás, "americky" soccer). Přestože v kapelách a hudebních projektech působí už deset let, teprve až Nat Osborn Band považuje za pravý počátek kriéry. Předcházelo mu uskupení pojmenované Nat Osborn and the Diamod Allegory, které hudbu pojímalo v zásadě podobně. V průběhu nahrávání desky The King and the Clown, která vyšla před dvěma lety, se někteří muzikanti vystřídali, stav se ustálil na sedmi členech a zrodil se Nat Osborn Band, jak ho známe dnes.

Olomouc ovšem kapelu v plném počtu nezažila. Možná to byly důvody prostorové, možná časové, vzhledem k tomu, že většina hudebníků tvoří i jinde. Tak či onak výrazná dechová sekce se nedostavila, a přitom by Jazzu slušela. Na intenzitě zážitku to ale nijak neubralo. Klasická rocková sestava zpěv, kytara, basa, bicí plus klávesy/klavír představila písně v trochu odlišném aranžmá a s řadou kytarových sól, zvuk byl syrovější, ale energický hlas Nata Osborna neupozadil.

Koncert odstartoval song Dreaming Her Love Away. Publikum se ze začátku zdráhalo a před jevištěm poletovala velká stydlivá bublina, hudba Nat Osborn Bandu má však v povaze roztancovat každého z okolí, a tak byl parket zanedlouho plný. První dvě řady zaplnily z velké části fanynky, které jen těžko odolávaly šarmu frontmana, aby po třicetipětiminutovém bloku, ve kterém zazněla i píseň stará necelých 24 hodin, oznámil zpěvák pauzu. Byl to krok, který mohl skončit nešťastně, naštěstí několik prvních tónů z druhého setu přivábilo fanoušky zpět na plac. K vrcholům patřila píseň Too Late, když klasické střídání poloh romantická versus rocková vygradovalo roztleskáním publika, opomenuty nezůstaly hity Fire in the Wind, Little to the Left anebo Leave All This to Me.

Dokonalou iluzi brooklynského klubu se nikomu nechtělo opouštět, a ačkoliv dva přídavky byly milým dárkem, rozhodně by stálo za to, kdyby se Nat Osborn Band brzy vrátil v silnější, plné sestavě.

Info

Nat Osborn Band (usa)
15. 10. 2013, Jazz Tibet Club, Olomouc

foto © Petra Štětinová Buxbaumová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vpít se do ocelové hory (Deena Abdelwahed)

Michaela Šedinová 23.04.2024

Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.

„Keď sa niečo páči všetkým…” (Berlin Manson)

Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024

Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.

Mezi hukotem velkoměsta a ptačím zpěvem (Shida Shahabi, BITOI)

Alžběta Sadílková 21.04.2024

My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace