Články / Reporty

Drom nejsou zadarmo  (inteligentní metal v Crossu)

Drom nejsou zadarmo (inteligentní metal v Crossu)

David Čajčík | Články / Reporty | 19.10.2013

Cross Club v pražských Holešovicích není příliš často místem setkání metalových fanoušků. Industriálně avantgardní potemnělé prostory tentokrát zažily... avantgardní a potemnělou hudbu. Hosté přijeli z Francie i Prahy, ale nakonec většina lidí stejně přišla na Drom. Pochopitelně.

Večer nicméně otevřeli No Chance of Recovery. Jejich nové EP I Cried Your Name Out Loud má vybroušený zvuk, zatímco živý projev je podstatně punkovější a špinavější. Chvíli jsem si dokonce říkal, jestli už není trochu pozdě snažit se sbalit holky s hvězdičkami, ale to netrvalo dlouhou. Na to, že pro všechny hráče je to jen jedna z několika jejich kapel, určitě pozitivně překvapující elán, který do hardcoru dávají. Což je samozřejmě jediná pozitivní věc, jinak je to celé hrozně smutné.

Jsem jediný, kdo si myslel, že Sagitarrius A je jen náhodný název, který nic neznamená? Doufám, že ne, tak se radši podělím: Sagitarrius A je černá díra uprostřed naší galaxie, která požírá planetky. K death metalu se taková všeničící síla hodí, ale v této souvislosti je mi zatěžko vůbec vyslovovat death metal – příliš omezující, málo vystihující. A vůbec, spíše než v kosmických hlubinách se hudba relativně nové pražské kapely pohybuje v zemních hlubinách rozkládajících se organismů a bažinatých jeskyní. Brutálně rychlé kytarové riffy prohnané přes společensky neslušný počet zkreslení prorážely dokonce i tlustý závoj tříštivých bicích. Šílenství. Příště akorát bez těch kiksů při přelaďovaní, to byl amatérismus, nebudeme si lhát.

Drom. Už toho o nich bylo napsáno tolik, že by se dalo říct, že příliš chvály škodí. A ono ne. Ono je to pořád stejné. Parta kluků vyleze na stage, odebere posluchačovy emoce, smíchá, vrátí zpět a nakonec je stejně všechny zničí a zůstane jen skelný pohled. To je cesta, která nevede domů. Inteligentní metal, který stojí za všechny prachy, i když je to zadarmo. A jak všichni ekonomové vědí, žádná věc jako oběd zdarma neexistuje. Ani Drom nejsou zadarmo - platíte cenu psychického vyčerpání, zase o něco poničenějšího sluchu a hlavně cenu za odpovědnost, že to, co jste viděli, musíte šířit dál. Totiž: Drom jsou boží.

Ne vždycky koncertům prospívají pozdní začátky a mnoho lidí tak uteklo povídat o Drom milenkám do postele. Nebo alespoň bezdomovcům v nočních spojích. Na francouzskou čtveřici V13 nezůstalo mnoho lidí, a přestože mě jejich vkusné fotografické obaly desek zaujaly, hudba už tolik ne, ne natolik, abych vydržel větší část koncertu. Zpěv ve francouzštině je stále zábavný, ale hudba už není, co bývala. Před hodinou při Drom.

Info

V13 + Drom + Sagitarrius A + No Chance of Recovery
15. 10. 2013, Cross Club, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Slastný tinnitus (Daughters)

redakce 22.10.2019

Syrový, upřímný koncert šel až na dřeň, za hranu sebekontroly. Očistný rituál i slastný tinnitus.

Dock, Bardo a standardy

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.