David Čajčík | Články / Reporty | 19.10.2013
Cross Club v pražských Holešovicích není příliš často místem setkání metalových fanoušků. Industriálně avantgardní potemnělé prostory tentokrát zažily... avantgardní a potemnělou hudbu. Hosté přijeli z Francie i Prahy, ale nakonec většina lidí stejně přišla na Drom. Pochopitelně.
Večer nicméně otevřeli No Chance of Recovery. Jejich nové EP I Cried Your Name Out Loud má vybroušený zvuk, zatímco živý projev je podstatně punkovější a špinavější. Chvíli jsem si dokonce říkal, jestli už není trochu pozdě snažit se sbalit holky s hvězdičkami, ale to netrvalo dlouhou. Na to, že pro všechny hráče je to jen jedna z několika jejich kapel, určitě pozitivně překvapující elán, který do hardcoru dávají. Což je samozřejmě jediná pozitivní věc, jinak je to celé hrozně smutné.
Jsem jediný, kdo si myslel, že Sagitarrius A je jen náhodný název, který nic neznamená? Doufám, že ne, tak se radši podělím: Sagitarrius A je černá díra uprostřed naší galaxie, která požírá planetky. K death metalu se taková všeničící síla hodí, ale v této souvislosti je mi zatěžko vůbec vyslovovat death metal – příliš omezující, málo vystihující. A vůbec, spíše než v kosmických hlubinách se hudba relativně nové pražské kapely pohybuje v zemních hlubinách rozkládajících se organismů a bažinatých jeskyní. Brutálně rychlé kytarové riffy prohnané přes společensky neslušný počet zkreslení prorážely dokonce i tlustý závoj tříštivých bicích. Šílenství. Příště akorát bez těch kiksů při přelaďovaní, to byl amatérismus, nebudeme si lhát.
Drom. Už toho o nich bylo napsáno tolik, že by se dalo říct, že příliš chvály škodí. A ono ne. Ono je to pořád stejné. Parta kluků vyleze na stage, odebere posluchačovy emoce, smíchá, vrátí zpět a nakonec je stejně všechny zničí a zůstane jen skelný pohled. To je cesta, která nevede domů. Inteligentní metal, který stojí za všechny prachy, i když je to zadarmo. A jak všichni ekonomové vědí, žádná věc jako oběd zdarma neexistuje. Ani Drom nejsou zadarmo - platíte cenu psychického vyčerpání, zase o něco poničenějšího sluchu a hlavně cenu za odpovědnost, že to, co jste viděli, musíte šířit dál. Totiž: Drom jsou boží.
Ne vždycky koncertům prospívají pozdní začátky a mnoho lidí tak uteklo povídat o Drom milenkám do postele. Nebo alespoň bezdomovcům v nočních spojích. Na francouzskou čtveřici V13 nezůstalo mnoho lidí, a přestože mě jejich vkusné fotografické obaly desek zaujaly, hudba už tolik ne, ne natolik, abych vydržel větší část koncertu. Zpěv ve francouzštině je stále zábavný, ale hudba už není, co bývala. Před hodinou při Drom.
V13 + Drom + Sagitarrius A + No Chance of Recovery
15. 10. 2013, Cross Club, Praha
Michaela Šedinová 23.04.2024
Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.
Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024
Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.
Alžběta Sadílková 21.04.2024
My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.