Články / Reporty

Zeptali se na jméno, odpověděl číslo - Ravelin 7

Zeptali se na jméno, odpověděl číslo - Ravelin 7

redakce | Články / Reporty | 18.10.2013

Bylo půl osmé středoevropského času, vzduch měl 68% vlhkosti a já už se nemohl dočkat. Lillion Brosis už sice párkrát v Brně hráli, přesto stále platí za více méně neznámou kapelu. Mají jednu desku, která zní jako mix post-hardcoru a dance-punku s indie přesahy, nicméně zhruba polovina z desetimístného setu, které v Boru hráli, byla složena z písní, které na albu nejsou, zřejmě materiál na příští desku. Hlavním rysem nových písní je jazyk, čeština vytlačila rozpačitou angličtinu a jemně abstraktními texty dala nahlédnout hlouběji do nitra kapely. Hudebně se nová tvorba odpoutala od dance rytmů a indie přesahů, je slyšet jasná snaha přitvrdit a ucelit zvuk. Jejich zhruba pětatřicetiminutové vystoupení plné energie dokázalo strhnout a vyburcovat a úlohy rozproudění chladných hlav a rozhýbání ztuhlých údů se ujali zdatně a připravili půdu pro domácí, polsky zpívající trio.

Enten og eller. To, co mě na jejich vystoupení nejvíc strhlo, byl šíleně masivní zvuk založený na podladěných kytarách, kdy polovinu kompozičně vyrovnaného setu hrála basa melodicky výš posazenou linku a kytara plnila dunivou roli basy, ale neměli problém si to obratně prohodit do „standardního“ rozhraní. A to všechno dokázal využít a zvýraznit, bylo-li potřeba, razantní bubeník s tak podladěným virblem, jak jsem to ještě neslyšel. Když k tomu připojím kapelu přesunutou doprostřed místnosti a domáckou atmosféru nebo rozpačité úsměvy při hudebních karambolech, neobyčejný zážitek.

Po roce opět v Boru. Ravelin 7. Tuhle kapelu není třeba představovat, kdo ji po šestnácti letech ještě nezná, měl by rychle nasednout směr Země. R7 přivezli set složený z desky 7 kroků po zamrzlé řece, ale nejen to, zahráli i skladby jako Číslo, Dar, legendární Cyberlove nebo jednu novinku. Vystoupení bylo strhující od první skladby, publiku se okamžitě začala vařit krev. R7 patří k těm kapelám, jejichž texty mají co říct, a co víc, jsou zapamatovatelné, takže bylo úžasné sledovat hlouček lidí, jak je zpívají s kapelou. Všichni se pohupovali a nechali se unášet na promyšlených, vypilovaných a gradujících melodiích, místy podpořených hned třemi kytarami nebo doplněných o klávesové party připomínající staré dobré analogové časy. S mimořádně obratným bubeníkem jsme přecházeli z jednoho tempa do druhého a po mathrockových gradovačkách přicházely výbuchy hudebních emocí, kdy kytary měnily čistý zvuk za špinavě zkreslený, zpěvák vlítl to davu a s hlavou téměř na podlaze řevem dokresloval rozjetou zvukovou stěnu valící se na ohromené. Už během první poloviny někteří vyvolávali Cyberlove, a ta přišla až jako samozřejmý přídavek, protože sledovat léta sehranosti spojené s upřímností a skromností téhle bandy nemá srovnání. Ravelin 7 nám opět vlili sílu do žil a my si uvědomili, že už se nebojíme, že to spolu zvládneme, zvládneme snáz.

Info

Ravelin 7 + Enten og eller + Lillion Brosis
11. 10. 2013, Boro, Brno

text © Pavel skipi Novotný
foto © Rionka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Karolina Veselá 10.11.2019

Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl.

Hádanky z Utrechtu #2: O hvězdách a světle

Michal Pařízek 09.11.2019

Zajímalo by mě, zda v té době už věděla, že o pár hodin později ve vloženém a do poslední chvíle utajeném slotu vystoupí taková hvězda jako Björk.

Dřevo a témbr: Michael Gordon na Strunách podzimu

Jan Starý 08.11.2019

Na festivalu Struny podzimu se každoročně najde i pár událostí, které jdou nad rámec preciznosti a dobrého vkusu k něčemu skutečně zásadnímu...

Hádanky z Utrechtu I.: Las reinas

Michal Pařízek 08.11.2019

La Bruja del Texcoco může zavánět queer burleskou, ale takové je Mexiko – trocha šuntu a šarlatánství protřepaná s kouzelnou nadsázkou. Mexiko v Utrechtu.

Supergroup ne tak super (Petbrick)

Dominik Polívka 07.11.2019

„Zkouška byla docela hlasitá, bude to chtít špunty,“ slyším od promotéra. Hlasitost však nebyla tím, co trhalo uši, byla to nesouhra obou muzikantů...

Zásadní Xenakis: Ohýbání zvukoprostoru

Jan Starý 07.11.2019

Napětí nemělo vrchol nebo řešení, mohlo jen pokračovat po nejasné, fascinující cestě vpřed...

What the fuck am I doing here (Blood Red Shoes)

Jonáš Sudakov 06.11.2019

Kto po Pixies odchádzal sklamaný, že Blood Red Shoes stratili drive a po novom albume to už nie je ono, toho show v Lucerne musela presvedčiť o opaku.