Články / Reporty

Zeptali se na jméno, odpověděl číslo - Ravelin 7

Zeptali se na jméno, odpověděl číslo - Ravelin 7

redakce | Články / Reporty | 18.10.2013

Bylo půl osmé středoevropského času, vzduch měl 68% vlhkosti a já už se nemohl dočkat. Lillion Brosis už sice párkrát v Brně hráli, přesto stále platí za více méně neznámou kapelu. Mají jednu desku, která zní jako mix post-hardcoru a dance-punku s indie přesahy, nicméně zhruba polovina z desetimístného setu, které v Boru hráli, byla složena z písní, které na albu nejsou, zřejmě materiál na příští desku. Hlavním rysem nových písní je jazyk, čeština vytlačila rozpačitou angličtinu a jemně abstraktními texty dala nahlédnout hlouběji do nitra kapely. Hudebně se nová tvorba odpoutala od dance rytmů a indie přesahů, je slyšet jasná snaha přitvrdit a ucelit zvuk. Jejich zhruba pětatřicetiminutové vystoupení plné energie dokázalo strhnout a vyburcovat a úlohy rozproudění chladných hlav a rozhýbání ztuhlých údů se ujali zdatně a připravili půdu pro domácí, polsky zpívající trio.

Enten og eller. To, co mě na jejich vystoupení nejvíc strhlo, byl šíleně masivní zvuk založený na podladěných kytarách, kdy polovinu kompozičně vyrovnaného setu hrála basa melodicky výš posazenou linku a kytara plnila dunivou roli basy, ale neměli problém si to obratně prohodit do „standardního“ rozhraní. A to všechno dokázal využít a zvýraznit, bylo-li potřeba, razantní bubeník s tak podladěným virblem, jak jsem to ještě neslyšel. Když k tomu připojím kapelu přesunutou doprostřed místnosti a domáckou atmosféru nebo rozpačité úsměvy při hudebních karambolech, neobyčejný zážitek.

Po roce opět v Boru. Ravelin 7. Tuhle kapelu není třeba představovat, kdo ji po šestnácti letech ještě nezná, měl by rychle nasednout směr Země. R7 přivezli set složený z desky 7 kroků po zamrzlé řece, ale nejen to, zahráli i skladby jako Číslo, Dar, legendární Cyberlove nebo jednu novinku. Vystoupení bylo strhující od první skladby, publiku se okamžitě začala vařit krev. R7 patří k těm kapelám, jejichž texty mají co říct, a co víc, jsou zapamatovatelné, takže bylo úžasné sledovat hlouček lidí, jak je zpívají s kapelou. Všichni se pohupovali a nechali se unášet na promyšlených, vypilovaných a gradujících melodiích, místy podpořených hned třemi kytarami nebo doplněných o klávesové party připomínající staré dobré analogové časy. S mimořádně obratným bubeníkem jsme přecházeli z jednoho tempa do druhého a po mathrockových gradovačkách přicházely výbuchy hudebních emocí, kdy kytary měnily čistý zvuk za špinavě zkreslený, zpěvák vlítl to davu a s hlavou téměř na podlaze řevem dokresloval rozjetou zvukovou stěnu valící se na ohromené. Už během první poloviny někteří vyvolávali Cyberlove, a ta přišla až jako samozřejmý přídavek, protože sledovat léta sehranosti spojené s upřímností a skromností téhle bandy nemá srovnání. Ravelin 7 nám opět vlili sílu do žil a my si uvědomili, že už se nebojíme, že to spolu zvládneme, zvládneme snáz.

Info

Ravelin 7 + Enten og eller + Lillion Brosis
11. 10. 2013, Boro, Brno

text © Pavel skipi Novotný
foto © Rionka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.