Články / Reporty

off_1: Takzvané Lynchoviny

off_1: Takzvané Lynchoviny

Veronika Mrázková | Články / Reporty | 08.08.2017

Může chvíli trvat, než si přivyknete na všechny OFF exprese, řev a odvrácené strany umění. Není běžné, že v jednu chvíli posloucháte na hlavní stagi country folk Conora Obersta (v celé jeho americké ultra-stereotypní kráse) a za dvě hodiny na to máte přijmout experimentální post-hard-nu-metal-rock. Stačí ale tři dny a ta, která se jindy uzavírá, hází blond loknami v předklonu a děsí se a raduje zároveň. To bylo na Boris. Zahalení ve zlověstném dýmu vystupovali jen jako dvě černé figury s bílou tváří pekelníka Atsua na stráži. Nechtěla jsem na nich zůstat dlouho. Drobounká Wata v krajkových šatech s perlami ale předváděla na kytaře takové šílenosti, že jsem se s nimi nakonec propadla dost hluboko a neznámo kam.

Naopak s Oliverem Coatesem jsme stoupali. Proslavený nahráváním s Radiohead vydal už spoustu rozhovorů a poslech desky Upstepping spolu s kontextem nabírá na zajímavosti. Elektronické, chvílemi jednoznačně taneční tracky totiž vznikají pomocí violoncella, které dalo live setu úžasnou plasticitu. A artificiální improvizace Coatese, jako akademicky vzdělaného instrumentalisty, zase dávají vyniknout velmi inovativním křivkám. Hypnotičnost setu se navíc násobí vizualizací vycházející z grafiky desky. Podivné herní rozhraní a virtuální pouť metrem, digitální pouští a opuštěnými, hořícími nebo galerijními domy není to, co se s technem běžně servíruje...

fotogalerie z festivalu zde, tady nebo i tu

Je tu ale něco, co jsem nezvládla: performanci Hexa s programem „Factory Photographs by David Lynch“. Reinterpretace Lynchovy sbírky byla dokonalá a strojový zvuk ztěžklý a masivní. Jenže zčernalé stromy nad experimentální scénou se začaly stejně jako sochy kolem naklánět směrem dovnitř. Tak mocná ta hudba byla. V Polsku by ji nazvali „wymagająca”, tedy vysilující. Ustát ji by znamenalo vynaložit ohromnou energii a kdo ji neměl dost, musel jít.

Mimochodem, jak Artur Rojek uváděl v nejednom rozhovoru, sepětí tohoto ročníku s aktuálně diskutovaným režisérem nebylo záměrem a vzniklo náhodou. Kurátorem experimentální scény byl totiž kytarista Swans Michael Gira, který projekt Hexa vytipoval už dávno tomu. A pokud jde o unikátní spolupráci s tělesem Kwadrofonik, to oni byli těmi, kteří Rojka požádali o spolupráci na živém provedení The Dream of the Broken Hearted. Tam, kde v Lynchově psychedelickém muzikálu kraluje Julee Cruise, měl teď zpívat právě on. Což fungovalo s kinem, skvělou synchronizací a Rojkovým falsetem takřka bezchybně. Nakonec nám dopřáli i ten nejslavnější Badalamentiho singl - Falling z Twin Peaks. A stromy mohly jít zase spát.

Info

OFF Festival 2017
4. - 6. 8. 2017
Katovice, Polsko

foto © Michał Murawski

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.