Anketa: Co jsme četli ve Full Moonu v roce 2020

Průřez toho, co jsme četli roku 2020, neznamená, že jsme četli jen knihy níže uvedené nebo že bychom všichni četli tyto publikace a jen si je půjčovali. Berte to jako průřez tím nejlepším, co někteří z našich redaktorů letos přečetli a rádi by doporučili i dalším. Jsou to tituly převážně nové, ale nejen letošní, tituly beletristické i odborné, filosofické i prostě pouze krásné. Poučné i zábavné. Kdo nečte, ten jako by nebyl. A to my jsme.

Gestalten & Sofia Borges – The Tale of Tomorrow: Utopian Architecture in the Modernist Realm (Die Gestalten Verlag)
Vždycky mě bavilo pozorovat, jak utopické představy selhávají, stejně jako antiutopie nastavuje zrcadlo rizikům dneška a blízké budoucnosti. Když se obě tyto části zhmotní v podobě architektury, ukáže se svět, který je někdy bizarní a jindy fascinující, ale většinou oboje najednou. Kniha The Tale of Tommorrow ve velkorysém formátu ukazuje stavby, které jsou jen těžko překonatelnými monumenty, stejně jako slepými uličkami vývoje. Potěší architekty stejně jako milovníky sci-fi nebo sociology. (Jakub Šíma)

Adam Štěch – Modern Architecture and Interiors (Prestel)
Protože se mi moc líbily jeho online přednášky v CAMPu, na kterých popisoval, jak leze lidem po celém světě do domů a fotí si interiéry. (Martina Wes)

Marta Dzido – Slast (Dokořán)
Polská autorka popisuje nebývale autenticky a zároveň vkusně vztah založený na bezbřehé touze, který se odmítá podrobit všednosti a stereotypu. Kniha vznikla na trase Praha – Varšava a jak zpívají Hm… „všechna slast musí být spotřebována“, tak Dzido se to podařilo velmi dobře. Neubráním se srovnání s tolik opěvovaným románem Jana Němce Možnosti milostného románu, který jsem měla rozečtený ve stejnou dobu. Jestli Slast tekla jako prudká řeka, pak Němcovy možnosti byly jako malé kaluže v polovyschlém korytě kdysi možná většího toku. (Adéla Polka)

Kazuo Ishiguro – Vybledlá krajina s kopci (Argo)
Na to, že je to jeho prvotina, je tento román stylisticky vybroušený prakticky k dokonalosti. Ani slovo navíc. Kniha je plná náznaků, nedovyprávěných situací a v podstatě chybí katarze, děj se nakonec „vytratí“ a rozuzlení všech těch záhad se nekoná. (Anna Valentová)

James Bridle – Termné zítřky (Host)
Znepokojivá kniha, která symbolicky uzavírá jednu etapu nejdůležitějšího vynálezu posledních dekád – internetu. Londýnský konceptuální umělec a esejista předkládá mnohé příklady, jak „chytré“ technologie v podobě zasíťování, datových cloudů, strojového učení či vyhledávacích algoritmů ovlivňují lidské myšlení a jednání, a tím nad námi mají stále větší moc. Existencionální nejistota však může být aktivizujícím bodem obratu naší civilizaci ke světlejším zítřkům. (Prof. Neutrino)

Miřenka Čechová – Baletky (Paseka)
„To, co se v tomhle klubu dělo v devadesátkách, to si nikdo z vás nedokáže ani představit,“ slyšel jsem už několikrát na Dlouhé. Konzervatoř, Roxy, Radost – Miřenka Čechová to tehdy protančila všechno. Baletky nejsou knížkou roku, ale jsou jednou z mála, v níž můžeme bez obalu nahlédnout na pražské parkety v letech, které nikdo nepamatuje. (David Čajčík)

Dan Simmons – Terror (BB/art)
Výhodou pandemie je hodně času čtení – tolik, že je záhodno sáhnout i po více než šestisetstránkovém kolosu. Simmons v Terroru zabředává do historie a reálií více než ve svých ostatních dílech, zároveň nezapomíná na přesah sdělení a precizní styl, a proto spád vítězí nad zastrašující délkou. Hrůza příběhu o strastiplné průzkumné expedici okolo Severozápadního průchodu nevychází tolik z nadpřirozena jako z nehostinných podmínek k životu. Terror se díky tomu dotýká klasické literatury a překračuje škatuli brakového horroru. (Dantez)

Jillian Tamaki a Mariko Tamaki – Jedno obyčejný léto (Paseka)
Citlivý, upřímný, čtivý a do tabu šťourající komiksový příběh o jednom obyčejném létu dvou obyčejných dospívajích dívek. (Lucie Tlustošová)

Marie Stejskalová – Mářina kuchařka: recepty, kronika našeho života (TIC BRNO | Moravské zemské muzeum)
Vskutku netradiční vhled do života Leoše Janáčka nabízí autentická kuchařka složená z receptů a deníkových záznamů skladatelovy hospodyně Marie Stejskalové. Kniha graficky zpracovaná hravým rukopisem výtvarnice Venduly Chalánkové inspiruje nejen k testování nejrůznějších pochutin, které se u Janáčků podávaly (kromě špenátu, který Mistr moc rád neměl), ale obsahuje také zajímavé detaily ze skladatelova života a dění v jeho domácnosti. (Barbora Kadličková)

Lucie Králíková, Michaela Karásek Čejková – Svátosti (wo-men)
Nebesky modrá kniha je poetický deník, který propojuje vizuálně imaginativní texty s autorskými fotografiemi. Průvodce svátostmi všedního dne a krásou přírody s městem v zádech. Taková resuscitace kořenů, ale s respektem ke světu, ve kterém žijeme teď. Svátosti slouží jako zastavení, zpřítomnění, vizuální meditace ve světě, který je blízko, ale přitom je tak těžké se s ním spojit. (Aneta Kohoutová)

Daniel Prokop – Slepé skvrny (Host)
Zásadní kniha pro všechny, které zajímá veřejné dění v naší zemi. Sociolog Prokop se věnuje tématům od školství přes situaci na periferiích republiky po průzkumy preferencí a střízlivě, se spoustou statistik a referencí, rozebírá různé národní mýty, ale především ukazuje, že zlepšení situace nebrání žádné metafyzické bariéry, ale konkrétní opatření, která bychom mohli zvrátit. V knize se projevuje Prokopovo převážně sociální a progresivní cítění, vždy je ale podložené argumenty, a pokud je potřeba, nebojí se autor trefovat do vlastních – ale o centristické poučky o tom, že pravda je vždycky někde uprostřed, tu nezavadíme. Názory nejsou totiž vztahované k extrémním pólům, ale k cílům rovnosti a spravedlnosti. Velmi dobrým externím doplňkem je pak série Rok nula na A2larmu. (Jan Starý)

Matthew McConaughey – Greenlights (Crown)
Greenlights je nielen memoár, motivačná kniha, súpis denníkových zápiskov či strhnutie pozlátka z jednej z osobností, ktorých životy si zvykneme romantizovať – je to hlavne životná filozofia, ktorá McConaugheyho päťdesiat rokov motivovala hľadať v živote „flow”, v ktorom nám všetko vychádza. McConaugheyho sebarexlexia priviedla k niekoľkým životným múdram, ktoré v tejto knihe nezabúda extenzívne vymenovať: „I’m not perfect, no. I step in shit all the time and recognize it when I do. I’ve just learnt how to scrape it off my boots and carry on.” Občasné trápne miesta sú ale stráviteľné, najmä keď knihu počúvate McConaugheyho čítať. Vlastne Greenlights by sa mala predávať primárne ako audiokniha. (Mimi Filová)

Robert Web – Jak nebýt kluk (Host)
Z knihovničky mé hobití kamarádky, co se hrdě zve hrdou feministkou, vykoukla tahle hrdě pojmenovaná knížka. „Brečela jsem,“ říkala a já se zastyděl, jak bídně umím být kluk. Mělo mi už před pár stránkami dojít, odkud tohodle komika, co už na základce tančil na Ricka Astleyho, znám. Ségry spolužáci v Chesteru nám ukázali sitcom Peep Show, od té doby jsem snad originálnější pohled (sic) neviděl. Až vzpomínkou na mutykluky mi cvaklo, že seriálový Jeremy je zvrásněný Robert Webb. Dvě roviny vyprávění, laskavý humor a sociologické rozcvičky se nečekaně hezky čtou i v českém překladu. Sestře pod stromek. (Waghiss)

David Lynch & Kristine McKennová – Místo snění (Paseka)
K četbě se teprve chystám, ale Lynchův životopis je z těch knih, které dokážou okouzlit už jen na pohled. Šestisetstránkový špalek je graficky i barevně nádherně vyvedený, dokonce i povrch vazby na dotek láká, zkrátka dokonalý fetiš. Kombinace klasické biografie z pera novinářky Kristine McKennové a vlastních Lynchových vsuvek pak slibuje, že životu a tvorbě jednoho z nejoriginálnějších filmových režisérů se dostalo stejně nevšedního zpracování. Letmá nahlédnutí to zatím potvrzují. (Akana)

Ivan Diviš – Teorie spolehlivosti (Torst)
Rozsáhlá, ale strhující kniha krátkých prozaických textů, deníkových záznamů, komentářů, záznamů snů a glos básníka Ivana Diviše psána v šedesátých letech v Čechách, následujících dvacet let v německém exilu, po návratu do vlasti na počátku devadesátých let pak v Čechách i v Německu. (Veronika Miksová)

Mark Lanegan – Sing Backwards and Weep (Da Capo Press)
Každý rok vychází minimálně desítky biografií známých hudebníků, ale životní příběh Marka Lanegana se v mnohém odlišuje. Hlavní protagonista v knize naprosto otevřeně popisuje svou cestu z maloměstského zapadákova do energií pulzujícího Seattlu, (ne)funkční vztahy uvnitř domovské kapely Screaming Trees a postupný propad do hlubin drogové závislosti, která připravila o život řadu jeho blízkých přátel. Místy jde o opravdu nepříjemné čtení a Lanegan z něj nevychází zrovna nejlíp, přesto se od textu nelze odtrhnout a na konci pocítíte upřímnou radost, že zůstal mezi námi. (Jakub Šilhavík)