Články / Rozhovory

Peter „Ryby“ Rybár: Pravý underground je charita

Peter „Ryby“ Rybár: Pravý underground je charita

Richard Kutěj | Články / Rozhovory | 07.09.2021

Aliens Production, Disharmony. To první je ve světě dark electra mezinárodně ceněný label a distro, který funguje od roku 1997. Disharmony pak patří mezi špičku slovenské žánrové scény, za sebou mají jedenáct alb vydaných u labelů v USA, Německu i doma a letos navazují s výbornou novinkou Resonance. Disharmony na ní dál zdárně rozvíjí svůj osobitý sound, mix temné sci-fi elektroniky, do které zdárně komponují i hymnické odkazy starého domácího folkloru. Za labelem i projektem stojí producent a vydavatel Peter „Ryby“ Rybár, který navíc nově přišel s dalším vlastním projektem Triode. S ním jsme si povídali o tom, jak funguje undergroundový label, kterému se daří držet krok se světem, jaký je dnes o tuto hudbu zájem, probrali jsme, zda je slovenská scéna dál než česká a mnoho dalších věcí.

Pojďme na chvíli do 90. let, kdy vše začalo. Co tě tehdy vlastně původně přivedlo k nápadu založit label?
Je to tak dávno, že už vlastne ani neviem. Písali sme hatlaniny v zine, lapali a boli blázniví po nových vydaniach. Vtedy boli všetky tieto veci nová neznáma. Zine sa postupne vyparil do zatratenia, ale už v tej dobe padli nejaké pokusy o vydávanie. Hlavný impulz prebehol, keď sme s Robom (Robert Gajdoš aka Headdreamer, pozn. aut.) pálili domov v aute po dialnici. Po kvalitnej pogovici tuším v Kladne, kde sme mali koncert. Po ceste sme preberali možnosti a bavili sa o aktívnješiom fungovaní hlavne na cd nosičoch. Od toho momentu sa label dostal do aktívnej podoby, ako je dnes.

Co vás přitahovalo právě na temné elektronice?
Boli sme mladíci, ktorým sa páčil určitý hudobný směr, a vpodstate ešte v komunizme to bolo niečo, čo malo pre nás, ako odpadlíkov z ulice, grády. Tá vôňa undergoundu, ako aj vizuálna prezentácia a všetko okolo toho, nás asi opantala.

A jak to tehdy vypadalo na Slovensku a potažmo v Česku? Kdo tuhle hudbu „přitáhl“ k nám domů a hrály tu i nějaké místní vzory, které inspirovaly další, nebo to přicházelo spíše ze zahraničí?
Vypadalo to kreatívnejšie a v tej dobe nadčasovo temne. Projektov, ktoré v tom čase pôsobili, bolo ozaj málo, priam pár a dnes sú už kultové. Zahraničie bola prvá liga, ktorá udávala smer.

Každá scéna má dnes své legendární postavy, koncerty, festivaly, historky. Vzpomeneš některé?
Pre mňa to boli určite koncerty The Dark a Morbid Fancy. Ešte doteraz mám Mikiho žaburince a plachty, ktoré mal ako rekvizity, a používam ich na Disharmony koncertoch. Tam sa píše história, nekonečné žúrky s odretými kolenami a občas monoklom pod okom. K tým sa viažu tancovačky napríklad na Vajnorskej, to som mal asi 13/14 rokov, pod taktovkou Mira Adamova, ktorý bol taký krstný otec a promotér EBM kultúry na Slovensku. Najdivokejšie a pre mňa kultové akcie, kde sme sa zišli až bizardná kopa elektronických hláv, sú akcie v podaní Semiša v Artklube, nezabudnuteľný kulturák v Malackách, ktorý bačovali chalani z Einleitungszeit. Občas sme skočili na pohárik a nové kolotoče do Subclubu v Bratislave, kde točili páčky Lubo Požgay a nebohý Peťko Dubravik ex Crewzine, ktorého zdravím do nebíčka. Boli sme pekní, mladí, draví a mali radi hudbu. Tú strojovú plecharinu, z ktorej nám horeli podrážky na topánkach.

KOLOTOČ A KASU

Mám pocit, že tahle scéna je dnes na Slovensku pestřejší a celkově živější než v Česku. Jak to vnímáš ty?
Po pravde, nevnímam to vôbec. Sledujem to, čo pochytím na nete, ale moc sa tomu nevenujem. Celkovo hudby a projektov denne rastie ako húb po daždi. Každý vydáva, každý produkuje. Babka, dedo, deti a tuším aj ich domáci miláčikovia, ale predsa tá naša dark scéna bude asi pestrejšia. Je na nej dosť zvučných mien alebo teda známejších aj v zahraničí. Týmto nechcem samozrejme zhadzovať vašu scénu. Skôr by som povedal, že po mediálnej a klubovej stránke je na tom vaša o mnoho lepšie.

Doba není jednoduchá, zájem o nosiče klesá. Jak je na tom značka Aliens Production dnes?
Je to ako počasie. Niekedy kvapká, ale málokedy je poriadny lejak. Mám pocit, že z roka na rok je ten záujem slabší. Ale to už hovorím desať rokov. Dnes je taká doba, že všetkého je veľa. Ľudia sú zavesení na nete a to im stačí. Dostupnosť k hudbe kliknutím. Digitálne média a jedeš. Lenivosť a kto si pár dní počká, o chvíľu sa to váľa free niekde na ruských stránkach.

Tvůj label přitom jede roky v poměrně vysokém tempu, ročně několik releasů.
Ja mám štastie, že dosť vecí okolo mám ako kamarátsky bonus, prípadne uplný charita príspevok. Bez tých ľudí by som to asi balil. Máme už stálu základňu a odbery, ktoré nás držia.

Mluvíš o podpoře fanoušků i charitativním přístupu lidí okolo, ta hlavní zátěž nejen po finanční stránce ale asi stojí na vydavateli.
Ja som do toho nešiel s tým, že na tom budem točit guče a postavím si zlatý palác. Keby som mal do toho ísť s tým, že to bude obchod, nikdy nezačnem, lebo je to charita. To je pravý underground. Volakedy bolo vydanie na založenie obličky. Dnes je tá cena príjemná a náklady presne také, aké si schopný dať preč. Aj to sa niekedy ťahá a váľa sa ti to pod posteľou. Si rád, že sa dostaneš na nulu, prípadne s manželkou na večeru. Pritom je dôležité robiť nejaký kolotoč a mať kasu. Nie na nové trenky, ale na ďalšie vydania.

NECH TO CHRČÍ

Jedním z poznávacích prvků vašeho projektu Disharmony i všech dalších releasů Aliens Production je vždy vypilovaný zvuk...
Vážne? Ja aj kolega máme zakázané od ušného počúvať hudbu nahlas a prísny stop na slúchatkách. Takže paráda! Ak to je dobré, tak ešte hluchí nie sme.

To je ale pro producenty elektroniky docela drsné. Jak se s tím vyrovnáváte?
Robo si musí dávať jemné pauzy, ale väčšinou prdí na to, tak ako ja. Vyrovnáme to vždy na stupnici hlasitosti. Aj keď varovný prst už pár x prišiel. Občas treba vybehnúť do lesa, hodiť sa do potoka a počúvať to ticho. Lebo ticho lieči.

Na většině vašich releasů se na zvuku podílí i známý ruský producent a zvukový inženýr Anatoly Tokee Grinberg. Jak jste se našli?
Anatoly je pán. Producent mnoha tvárí, při tom veľmi skromný. Spoznali sme sa vďaka hudbe, myslím, že v minulosti chcel u nás aj vydávať. Teraz je súčasťou skoro každého vydania. Mali sme možnosť spolu aj hrať na festivale v Nemecku, ale tie dni boli hlboko v útrobách pivovaru a na slová až tak moc neprišlo... Mám ho rád a on má, dúfam, rád nás. Je to náš člen a veľká súčasť našej komunity.

Anatoly není jediný zástupce mezinárodní scény, který je s Aliens spjatý. Jak hledáš a oslovuješ jména, která chceš vydat? Čím tě musí zaujmout?
Vždy sa nájde niekto jemne narušený, čo sa ma odváži osloviť. Projekty sa hlásia samé. Label je taká všechuť dark štýlov, takže možno sa tam človek, ktorý je na druhej strane, vidí. Pre mňa je důležité, aby ma zaujal koncept. Ak má hudba v sebe emóciu a chytí ťa za uši, vydávame.

Stává se, že musíš odmítat?
Aj keď nerád, odmietam. Som dosť úprimný, ale nie až detailne. Často sú kapely plodné a zaujímavé, ale nevidím ich pod našou značkou. Tak odporučím niekoho, kde by sadnúť mohol.

A má Aliens Production vydavatelský sen, jméno, které bys vydal rád, ale zatím k tomu nedošlo?
To asi nie. Sny si plním. Vizualizujem. Vydávať je stále čo. Kapelám to hrá, sú produktívne. Nech to chrčí ešte pekne dlho. To mi stačí.

BÁDAM HLBOKO

Jak dlouho pak vznikal materiál na letošní album Disharmony a jak jste se snažili zvuk posunout dál?
Vznikal postupne a pár mesiacov pred vydaním progresívne rýchlo. Lebo sme mali slinu a uši nabudené. Nápady padali a o hlukoch sa nám aj snívalo. Naše produkovanie je tak spontánne a nehudobné, že sa niekedy aj čudujem, že sa to niekomu páči.

Já tam slyším i vtahující melodie, harmonie, jak myslíš to „nehudební“?
Robo a ani ja nepoznáme noty. Síce on zahrá na klavír a aj na balalajke, ja tak žene na nervy... Spolu sme ale jedno. Je to náš projekt a spoločné ja. Zvuk je taký, ako sa podarí. Podľa mňa sme to stále my, aj keď vždy trochu ináč. Technológia je inde. Ja mám doma stále starú šuntu, program a fujotku, ktorá má sto rokov. Ďalší album s ňou už nedám, ale vidíš.... stále to hrá a rezonuje!

Dva producenti na jednom hřišti, jakou má kdo z vás při tvorbě pro Disharmony roli?
Tvoríme oddelene a niekedy spolu. Bavíme sa o tom. Klepeme do toho, pokial tam nie je nejaká emócia, čo by mohla byť ako súčasť albumu. Robo je hlavný motor a skladateľ. Ja navigátor a ten, čo mení, presúva a krásne do hudby recituje. Ostatné je už na poslucháčoch, či to nehodia do kýbla.

O čem jsou tvé texty?
O ničom a všetkom. Niekedy sám neviem, čo tam melem. Sú to zakázané príbehy z podsvetia. Nálady z obdobia, ktoré prežívame. Všetko je naozaj pravda!

V hudbě Disharmony zní místy odkazy slovenského folkloru.
Sme slovenský projekt. Čiže je to silná súčasť nás, našich predkov a hlavne to pekne sedí v tej našej prepnutej hudbe. Sme Slováci a snáď je to dobre počuť.

Aby toho nebylo málo, přišel jsi teď se svým sólovým projektem Triode. Proč jsi začal tvoři úplně sám, v čem je to jiné?
Triode je úplne inde, aj keď nie až tak ďaleko. Občas som niečo pokrútil a pri Resonance, ale aj pred, som prispieval plocharinami a hlukmi. Mal som viac materiálu a prišiel mi celkom schopný a plodný, že som ho zaškatulkoval a zvečnil pod Triode. Ale pozor! Bádam hlboko.

Elektronika má tu výhodu a nevýhodu zároveň, že umožňuje hrát si s každým zvukem, plochou, zkoušet různé efekty, modulace a další. Kde a jak máš nastavené hranice, kdy si řekneš: toto je ono, tohle použiji a už nekombinuji dále, abych se v tom nezasekl nebo rovnou nezbláznil?
Ja som zbláznený stále! Hranice sú nekonečné a záludné. Hudba ma neživí, skôr živím ja ju, ale to viac ma napĺňa a je pre mňa určitým relaxom a zábavou. Na hranice nie je čas a ani ich kam dlho posúvať, keď žijes život a prídeš po celom dni rozbitý ako tatársky biftek. Ja vždy viem, čo pri tvorení hľadám, a to tam aj dostanem. Pre mňa vždy bola a bude srdcovka Disharmony. Tam sú moje chute, história, zážitky a hlavne ten náboj, o ktorý sa pri tvorení s Robom delíme.

co Ryby poslouchá, zjistíte zde

Info

Aliens Production
web labelu a distra

foto © se souhlasem Petera Rybára

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2021. Daniel Prokop: České protestsongy omílají tisíckrát řečené věci

Aneta Martínková 17.01.2022

Daniel Prokop je oblíbený především proto, že nasvěcuje společné zájmy znesvářených společenských táborů. Nedávno jsem narazila na jeho deset let starý článek v magazínu Rock & Pop...

Nejlepší texty Full Moonu 2021. Čavalenky: Ludé ščá od smíchu

Jakub Šíma 17.01.2022

Nakonec vše klaplo a byla z toho více než hodina přátelského hovoru, který neustále prozařovala Čavalenkyho upřímnost stejně jako čistota jeho charakteru.

Kancelář Kreativní Evropa: Hlavní je konat

Jarmo Diehl 02.12.2021

Proč je v kultuře více žen, ale na vedoucích pozicích přibývá mužů? Nejen na tuto otázku jsme hledali odpovědi před online konferencí Moc žen a kultura.

Simon Reynolds: Zachycovat módu v pohybu

Karel Veselý 30.11.2021

Pokud jde o alternativní hudbu, těžko bychom v posledním čtvrtstoletí našli vlivnějšího publicistu, než je Simon Reynolds. Rozhovor.

Jacob Kirkegaard: Kremace, nebo rozklad, toť otázka

Václav Adam 09.11.2021

Dánský umělec Jacob Kirkegaard uvede dílo Opus Mors, zachycující v detailech zvuky, které člověk už sám běžně neuslyší, jelikož už je mrtvý... Rozhovor.

Vladivojna La Chia: V krizových situacích si nelibuju

Blanka Kůrková 09.10.2021

Zpěvačka, skladatelka, textařka a vystudovaná výtvarnice vydává páté sólové album, které pokřtí v Praze, Brně a Ostravě.

Jan Jílek (AČFK): Kino se taky vrátí

Jarmo Diehl 06.10.2021

Právě dnes má premiéru film Malířka a zloděj v distribuci Asociace českých filmových klubů. Rozhovor o filmových klubech, postcovidové situaci a víře v budoucnost.

Nela Klajbanová (LITR): Nechceme suplovat existující formáty

Jarmo Diehl 24.09.2021

Tradiční olomoucká událost nabízí to nejzajímavější ze světa nezávislé knižní tvorby a zaměřuje se na autorské a umělecké publikace a my se ptáme její šéfky.

Filip Kršiak (Elbe Dock): Ústí (do) Evropy

Viktor Palák 20.09.2021

Přijedou i Buchty, elita jódlování a tvůrci nejlepších domácích dokumentů. Rozhovor s ředitelem Filipem Kršiakem o cestě z velkoměsta do města – a do Evropy.

VickiKristinaBarcelona: Milujeme blešáky

Adéla Polka 17.09.2021

Skupina jako by se svým vzezřením přenášely při vystoupení do trochu jiné doby. Třicátá léta, New York, špinavé pajzly, vajgly a chlast. A Tom Waits.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace