Články / Reporty

Pink Floyd a vážná hudba ve Vaňkovce

Pink Floyd a vážná hudba ve Vaňkovce

Broněx | Články / Reporty | 03.02.2014

Kdybyste se mě ptali, jaký že je rozdíl mezi takzvaným rockem a takzvanou vážnou hudbu, hned řeknu, že nevím a že mě to nezajímá. Nikdy jsem neměl chuť se tímhle zaobírat, hudební zážitky jsem dělil podle toho, jestli mě dokážou strhnout, nebo ne. Asi jsem buran. Ale jsem rád za oživení velkolepé pinkfloydovské suity Atom Heart Mother a vlastně jsem rád za to posunutí vnímání. Jsem rád, že se Pink Floyd nehrají jenom v kontextu cirkusově pojatých tribute projektů, ale i ve spojení se skladbami z pera soudobých skladatelů té takzvané vážné hudby. Myslím, že minimálně některé skladby Pink Floyd si takový typ ocenění zaslouží. A to neříkám jen proto, že Pink Floyd jsou jedna z mých nejzásadnějších kapel.

Celý večer pod hlavičkou Filharmonie Brno, konaný v industriálním prostoru brněnské Vaňkovky (čistě pro pořádek: řeč je o galerii čerstvě přejmenované na Richard Adam Gallery, ne o tom obchoďáku), zahájila Tavenerova skladba Svjatyj pro violoncello a sbor, vycházející z pravoslavné duchovní hudby, a symfonie Doctor Atomic Johna Adamse, inspirovaná výbuchem atomové bomby. Zejména ta první byla silná a v dobrém slova smyslu jímavá. V prostoru, z něhož dávno zmizely všechny stroje, se rozlévá duchovní atmosféra jako v katedrále, industriální architektura monumentální slévárny je na chvíli čistá gotika... Ale během přestávky bylo vidět, že naprostá většina lidí čeká na Pink Floyd.

Jestli kdysi Roger Waters i David Gilmour prohlásili, že by desku Atom Heart Mother nejradši navždy vyhodili do koše, je tohle oživení ten nejlepší dumpster diving. České nastudování skladby z roku 1970 vzniklo z iniciativy violoncellisty Jana Bárty a poprvé bylo představeno loni v chrámu Sv. Barbory v Kutné Hoře v rámci Mezinárodního hudebního festivalu. V brněnském uvedení spolupracoval pod taktovkou Stanislava Vavřínka orchestr Filharmonie Brno, Český filharmonický sbor Brno a zkušení studioví hráči: Martin Krč na klávesy, Michal Kašpar na gilmourovskou kytaru, na basu Vladimír „Guma“ Kulhánek a za bicími Martin Vajgl. Jména, která běžně vnímám spíš ve spojení s reklamou na velké hudební e-shopy, ale tenhle večer se řemeslná zručnost rockových harcovníků počítala.

Atom Heart Mother zněla skvěle. Z úvodního zmatku se vyloupl velkolepý motiv, klenutý stejně monumentálně jako strop staré továrny. Melodie violoncella zněla srdceryvně a průrazně stejně jako teskná oblá kytara, podkres kláves byl hmatatelně hutný, v ústředním motivu dechy ostře a naplno kvílely, thereminová mezihra Martina Vajgla a Jana Bárty vytvořila příjemný hravý kontrast v patetičnosti suity a v momentě, kdy vzadu za orchestrem vstal poprvé sbor, pocítil jsem fyzické mrazení v zádech. Všechno bylo zkrátka tak, jak to mám vtištěné hluboko v paměti z dob, kdy jsem Floydy sjížděl celé dny a Atom Heart Mother vynášel na oltář nejvyšší, možná ještě vedle Dark Side of the Mood a Echoes.

Drobné melodické kudrlinky a odchylky od původních partů podpořily celkové vyznění a rozmáchlý zvuk mnohokrát předčil jakoukoli nahrávku. Čirá radost byla vidět na všech zúčastněných a hlavně na violoncellistovi Janu Bártovi, který stojí za nastudováním suity. Jestli tady něco chybělo, byl to jedině strakatý kravský zadek z obalu desky. A moje sedmnáctileté já se rozpouštělo blahem a přálo si, aby to nikdy neskončilo. Na iniciační kapely se prostě nedá zapomenout.

Jestli to byl rockový koncert nebo večer s klasikou, to pořád nevím. Oblek jsem neměl, jestli se to počítá podle toho. Ale cítil jsem, že projekty a koncerty jako tenhle mají smysl, který přesahuje úzký rozměr zážitku určeného jen pro skalní fanoušky.

Info

Filharmonie Brno, Český filharmonický sbor Brno, Stanislav Vavřínek presents:
Pink Floyd: Atom Heart Mother, John Tavener: Svjatyj, John Adams: Doctor Atomic
31. 1. 2014, Richard Adam Gallery, Brno

foto © Martin Zeman

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Štěstí neznamená mnoho mušlí (Vivat Vila!)

Lucia Banáková, Veronika Miksová 29.07.2021

Spolek Živá vila se snaží zachránit funkcionalistickou Kralovu vilu před demolicí a nadto pořádá festival Vivat Vila. Jaké to bylo?

Urbex s hudbou (Pop Messe)

Veronika Jastrzembská 28.07.2021

Je jedna hodina odpoledne, ve vzduchu se líně povaluje závan léta, na obloze pálí polední sluce.

Rubáš nemá kapsy (Slavnost v houští)

Jiří Přivřel 27.07.2021

Houby sice nerostly, ale z lukovského houští s prázdnou nikdo neodešel.

Na Bojišti lítá pohoda (Obscene Extreme 2021)

Radka Bednarzová 19.07.2021

Freak festival, něco blití, naháčů a vůkolní přírody, a hlavně smrtící dávka hudby. Vděčně a s pokorou.

Fitko pod věží (Hotspot)

Veronika Mrázková 17.07.2021

Kde začít? Děsivou bouřkou, scénou v koksárenské baterii, králem diskoték nebo rovnou hlavní hvězdou Axelem Thesleffem? Ten večer měl všechno.

24 hodín (Pohoda on the Ground)

Richard Michalik 11.07.2021

Nevadí nám ani 37 stupňov a takmer žiadny tieň poskytujúci úkryt. Hlavné je, že sme na Pohode. Minulý pandemický rok niečo nemožné. Tentokrát možné len na 24 hodín.

Hradby Samoty: Prímajúci ostrov divnohudby

Lucia Banáková 05.07.2021

Desiaty ročník Hradieb Samoty pomaly, ale isto započal festivalovú sezónu.

Jiné hlasy, jiné (lázeňské) pokoje aneb Luhovaný Vincent

cyril kosak 01.07.2021

O létajících střechách, technických službách, lázeňském programu a Luhovaném Vincentovi, který nutí prožívat město jinak. Nově. O nejzajímavějších festivalu široko daleko.

Odhozené masky (Katarzia)

Michal Pařízek 25.06.2021

Katarzia křest svého Celibátu přesouvala na několikrát a bolestivě, nakonec ani ohledně finálního termínu nebylo nic jednoduché.

Pivo a zmrzlina aneb Krákor 2021

Adéla Polka 22.06.2021

Jestli je v celém okolí Brna úmorné vedro, tady je příjemný chládek, a když se člověk odpoledne zaposlouchá do potůčku, který střídmě teče za strany výčepu...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace