Články / Reporty

Pink Floyd a vážná hudba ve Vaňkovce

Pink Floyd a vážná hudba ve Vaňkovce

Broněx | Články / Reporty | 03.02.2014

Kdybyste se mě ptali, jaký že je rozdíl mezi takzvaným rockem a takzvanou vážnou hudbu, hned řeknu, že nevím a že mě to nezajímá. Nikdy jsem neměl chuť se tímhle zaobírat, hudební zážitky jsem dělil podle toho, jestli mě dokážou strhnout, nebo ne. Asi jsem buran. Ale jsem rád za oživení velkolepé pinkfloydovské suity Atom Heart Mother a vlastně jsem rád za to posunutí vnímání. Jsem rád, že se Pink Floyd nehrají jenom v kontextu cirkusově pojatých tribute projektů, ale i ve spojení se skladbami z pera soudobých skladatelů té takzvané vážné hudby. Myslím, že minimálně některé skladby Pink Floyd si takový typ ocenění zaslouží. A to neříkám jen proto, že Pink Floyd jsou jedna z mých nejzásadnějších kapel.

Celý večer pod hlavičkou Filharmonie Brno, konaný v industriálním prostoru brněnské Vaňkovky (čistě pro pořádek: řeč je o galerii čerstvě přejmenované na Richard Adam Gallery, ne o tom obchoďáku), zahájila Tavenerova skladba Svjatyj pro violoncello a sbor, vycházející z pravoslavné duchovní hudby, a symfonie Doctor Atomic Johna Adamse, inspirovaná výbuchem atomové bomby. Zejména ta první byla silná a v dobrém slova smyslu jímavá. V prostoru, z něhož dávno zmizely všechny stroje, se rozlévá duchovní atmosféra jako v katedrále, industriální architektura monumentální slévárny je na chvíli čistá gotika... Ale během přestávky bylo vidět, že naprostá většina lidí čeká na Pink Floyd.

Jestli kdysi Roger Waters i David Gilmour prohlásili, že by desku Atom Heart Mother nejradši navždy vyhodili do koše, je tohle oživení ten nejlepší dumpster diving. České nastudování skladby z roku 1970 vzniklo z iniciativy violoncellisty Jana Bárty a poprvé bylo představeno loni v chrámu Sv. Barbory v Kutné Hoře v rámci Mezinárodního hudebního festivalu. V brněnském uvedení spolupracoval pod taktovkou Stanislava Vavřínka orchestr Filharmonie Brno, Český filharmonický sbor Brno a zkušení studioví hráči: Martin Krč na klávesy, Michal Kašpar na gilmourovskou kytaru, na basu Vladimír „Guma“ Kulhánek a za bicími Martin Vajgl. Jména, která běžně vnímám spíš ve spojení s reklamou na velké hudební e-shopy, ale tenhle večer se řemeslná zručnost rockových harcovníků počítala.

Atom Heart Mother zněla skvěle. Z úvodního zmatku se vyloupl velkolepý motiv, klenutý stejně monumentálně jako strop staré továrny. Melodie violoncella zněla srdceryvně a průrazně stejně jako teskná oblá kytara, podkres kláves byl hmatatelně hutný, v ústředním motivu dechy ostře a naplno kvílely, thereminová mezihra Martina Vajgla a Jana Bárty vytvořila příjemný hravý kontrast v patetičnosti suity a v momentě, kdy vzadu za orchestrem vstal poprvé sbor, pocítil jsem fyzické mrazení v zádech. Všechno bylo zkrátka tak, jak to mám vtištěné hluboko v paměti z dob, kdy jsem Floydy sjížděl celé dny a Atom Heart Mother vynášel na oltář nejvyšší, možná ještě vedle Dark Side of the Mood a Echoes.

Drobné melodické kudrlinky a odchylky od původních partů podpořily celkové vyznění a rozmáchlý zvuk mnohokrát předčil jakoukoli nahrávku. Čirá radost byla vidět na všech zúčastněných a hlavně na violoncellistovi Janu Bártovi, který stojí za nastudováním suity. Jestli tady něco chybělo, byl to jedině strakatý kravský zadek z obalu desky. A moje sedmnáctileté já se rozpouštělo blahem a přálo si, aby to nikdy neskončilo. Na iniciační kapely se prostě nedá zapomenout.

Jestli to byl rockový koncert nebo večer s klasikou, to pořád nevím. Oblek jsem neměl, jestli se to počítá podle toho. Ale cítil jsem, že projekty a koncerty jako tenhle mají smysl, který přesahuje úzký rozměr zážitku určeného jen pro skalní fanoušky.

Info

Filharmonie Brno, Český filharmonický sbor Brno, Stanislav Vavřínek presents:
Pink Floyd: Atom Heart Mother, John Tavener: Svjatyj, John Adams: Doctor Atomic
31. 1. 2014, Richard Adam Gallery, Brno

foto © Martin Zeman

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Jiří Vladimír Matýsek 16.11.2019

Blues is life, blues is alive (and well). A taky může nabývat spousty podob.

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek 15.11.2019

Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Karolina Veselá 10.11.2019

Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl.

Hádanky z Utrechtu #2: O hvězdách a světle

Michal Pařízek 09.11.2019

Zajímalo by mě, zda v té době už věděla, že o pár hodin později ve vloženém a do poslední chvíle utajeném slotu vystoupí taková hvězda jako Björk.

Dřevo a témbr: Michael Gordon na Strunách podzimu

Jan Starý 08.11.2019

Na festivalu Struny podzimu se každoročně najde i pár událostí, které jdou nad rámec preciznosti a dobrého vkusu k něčemu skutečně zásadnímu...

Hádanky z Utrechtu I.: Las reinas

Michal Pařízek 08.11.2019

La Bruja del Texcoco může zavánět queer burleskou, ale takové je Mexiko – trocha šuntu a šarlatánství protřepaná s kouzelnou nadsázkou. Mexiko v Utrechtu.