Rubáš nemá kapsy (Slavnost v houští)

Zlínský Zvěřinec pořádal Slavnost v houští kousek za městem. Původní idea, že bude probíhat vždy na jiném místě, vzala sice za své, ale po loňském ročníku do menší míry přeloženém do online džungle, představoval letošní návrat do remízu u Lukova návrat k jistotám. V_houští je jako site-specific akce ze své podstaty vázaná na dané místo a jako taková je do domovů nepřenositelná. Dramaturgie nestaví na zavedených jménech, ale na přátelských vztazích, provázaných jako místní ekosystém. A tak i vstupné bylo dobrovolné a poslouží na výsadbu poničených stromů na jižní Moravě.

Podvečerní hodiny patřily folku, který do lesních porostů neodmyslitelně patří stejně jako oheň a špekáčky. Všechno bylo. Hned na úvod Comar in the Cube vyslal jasné poselství, že folk’s not dead, jak by se snad mohlo z dopoledních zpráv o loučení s Františkem Nedvědem zdát. Za následujícím projektem Nech čagan viset stojí spisovatelka, bloggerka a hudebnica Irena Knedlová Vlčková, která do svého vystoupení přidává prvky folklóru a rapuje v místním nářečí. Své vyprávění, čtené i zhudebněné, situuje do nedaleké Podkopné Lhoty a promítá se v něm magie Hostýnských vrchů. Bodrá to žena. Olomoučtí Åncient Teenager tady zapustili kořeny už předloni, tentokrát poprvé v duu. Oželeli tak účast na Czech Ukulele Festivalu, na který je beztak nikdo nepozval. Tady byli vítáni a průběžně občerstvováni meruňkovicí, čehož se s radostí a odpovědně zhostil Martin Šinkovský. Bodrý to muž.

fotogalerie ze Slavnosti ke zhlédnutí zde

Odmítnout v těchto končinách kalíšek, je jako podepsat si ortel, a to nechceš. Už tak nám po premiérovém vystoupení úderných Apolloguys dýchali za krk Synové smrti. „Další song se jmenuje Začni a je o smrti. My hrajeme písně o smrti a o lásce. Až bude o lásce, tak vám řeknu.“ Opětovné hudební zmrtvýchvstání Romana Vičíka, takže klobouk na hlavu pro případ, že bys měl zubaté pohlédnout do očí, ať můžeš sklopit krempu. Blues, danse macabre a pohrobci Nylon Jail. O půlnoci se o závěrečnou sonickou tečku postará No.c, formace pořádajícího Honzy Tomšů. Ten pro tu chvíli odloží mikrofon a židovská přísloví, chopí se kytary a s bicími na sebe řvou jako na lesy, uši rve i ta poblikávající žárovka. Kytara letí do houští a Call Me úlet mixují Algiers s Neunundneunzig Luftballons. Na place i v krmelci to vypadá, že pár otrlých se tady ke spánku hned tak nechystá. Takových setkání klidně houšť.