Články / Reporty

S Mickem Harveym nebude nikdo zpívat falešně

S Mickem Harveym nebude nikdo zpívat falešně

Adéla Poláková | Články / Reporty | 29.10.2019

Ze Sona si to k Mersey míří povědomá postava bělovlasého elegána, která si nese fixou napsané playlisty. Na otázku, jak se těší na koncert, odpoví Mick Harvey lakonicky, že to bude překvapení, protože tenhle set společně hráli teprve před třemi týdny v Melbourne. Že půjde o dvojkoncert, se taky dozvídám cestou do Mersey.

Klub Mersey je plný a lidi si mezi sebou šeptají, co všechno tu zažili. Všichni vědí, že je čeká jeden z posledních koncertů na tomto místě. Klub po šestadvaceti letech končí.

Na scénu přichází kapela a za mikrofonem stojí J.P. Shilo, Mick Harvey usedá ke klávesám, odřenou bílou basu drží Glenn Lewis a stříbrné bicí ovládne nenápadná postava Stevea Shelleyho (Sonic Youth). Rozezní se ponuré tóny a se slovy „sure of yourself“ se Shilo nejistě dívá do horního patra sálu, kde na něj shlíží skupinky lidí ozářené obří disco koulí. Shilo představuje songy ze své právě vydané desky Invisible You. Jeho projev je velmi sugestivní a udržuje lehce rozhořčenou náladu v sále. Mužské těleso místy rozčísne lascivními pohyby a táhlými vokály uhrančivá Lyndelle Shilo. Jasným pánem pódia je ale Mick Harvey, který určuje, co se bude hrát, a v tiché pauze jasně zazní „we don't speak, if we don't need it“, což jsou zároveň slova ze skladby Widow's Peak. Vrcholem se stává skladba Mechanical Man, a pokud byly emoce plynoucí z pódia zkraje rozpačité, nyní je hrne sebevědomá hráčská síla.

fotogalerie z koncertu tady

Druhou polovinu večera načíná Mick Harvey. Upozorní, že nebude hrát písničky Serge Gainsburga, protože je na ně sál malý, a se svým strnulým pocker facem a laskavým hlasovým projevem rozjíždí baladickou show. Ta je melancholičtější a náladovější ve srovnání s první částí a skladba October Boy v této atmosféře velmi dobře rezonuje.

Trnem v oku je Harveymu viditelně nadšený fanoušek, funny guy, jak ho nazval, v první řadě, který se chová na jeho vkus příliš familiárně. Harvey je velmi náročný na podmínky v sále, a i přestože zpívá „all is forgiven“, vzápětí ostře zaútočí na onoho chlapíka, že zpívá falešně a ruší ho.

Zároveň neváhá fanoušky s ledovým klidem upozornit, že po koncertě bude autogramiáda. Publikum si vyprosí přídavky, které svou dynamikou předčí celou pochmurnou část, nicméně pak dojde na baru pivo a lidi s nostalgickou vzpomínkou na člena slavných The Bad Seeds a někdejší kultovní klub prchají uhasit žízeň jinam.

Info

Mick Harvey (au) + Steve Shelley (us)
27. 10. 2019 Mersey Klub, Brno

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.