Články / Recenze

Sen o vojínu Bourchierovi (Mick Harvey & Christopher Richard Barker)

Sen o vojínu Bourchierovi (Mick Harvey & Christopher Richard Barker)

Jiří Akka Emaq | Články / Recenze | 28.12.2018

Představuji si to asi takto. Útulná irská hospůdka blízko náměstí, na kterém se tyčí dva monumenty. Dva děsivé pomníky první světové války. Prvním je opulentní a oprýskaný The Wall z roku 1979 od Pink Floyd a druhým abstrakcí a modernismem načichlá kompozice Ypres z roku 2014 od Tindersticks. V naší nálevně je ale teplo a klid. Myšlenky hostů jsou na hony vzdáleny bojovým plynům, zákopům, masovým hrobům a umírání. Lucerničky se svíčkami osvětlují dřevěnou jizbu. Pinty piva jsou plné patosu a potulní poutníci proklamují píseň Pounding for Peace. V koutě sedí ostřílený hudební veterán Mick Harvey se spisovatelem Christopherem Richardem Barkerem a přehrávají sentimentální variace na irské lidovky a kramářské písně.

Hlavními zbraněmi jejich doprovodné kapely jsou drnčivé akustické kytary, metličky a obligátní tahací harmonika. Vše se točí okolo znovuobjevené poezie básníka a vojína Edgara Bourchiera. Celé je to ale blamáž, neboť jeho postavu si od hlavy až k patě vymyslel samotný Baker. Duo nám vnucuje další a další cajdáky a spiklenecky pomrkává nad tou habaďúrou. Iluze je dokonalá. Empatie nekonečná a prázdná. Těžkou a upovídanou textovou část jen sotva drží slabá konstrukce kolovrátkových melodií. Po pár skleničkách a s pokračujícím večerem pak oči, myšlenky i prsty hráčů těžknou. Někdo si ohulí patnáctiwattové kombíčko a všichni sborově zpívají: „I am the lost bastard son of war and I bring you death and destruction!“ Kytarista si vzpomene na basovou linku She's Lost Control od Joy Division a hraje ji jako hlavní motiv.

Po zavíračce se po podlaze a stolech válí zpití stolovníci. Všem se zdá ten samý neklidný a neuchopitelný sen I Am the Messenger o vojínu Bourchierovi, který nikdy neexistoval. Těžký sen, jenž tíží jejich těla i svědomí a z něhož se snad ani nelze probudit. Tady by deska klidně mohla skončit. Hudebníci ale přidají k dobru ještě pár dalších fláků, zatímco o několik bloků dál se za zvuků střelby a výstražných sirén k O'Malley's Baru sjíždí kordony policistů.

Info

Mick Harvey & Christopher Richard Barker – The Fall And Rise of Edgar Bourchier and the Horrors of War (Mute, 2018)
web interpreta

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vesmír ľudskej mysle (Pandorama)

Milan Hrbek 26.01.2020

Rozbiehajúci sa label Tabačka records z Košíc priniesol na slovenskú hudobnú scénu vskutku originálne a netradičné zjavy...

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.

Můžete bez obav zůstat (Chromatics)

Tomáš Kouřil 16.12.2019

Retro estetika je pro ně prostředkem, výraznou, ale ne omezující kulisou pro vyjádření něčeho hlubšího, než je záliba v syntezátorovém zvuku a neonových světlech.

Mrtvá kočička? (Tove Lo)

Tomáš Kouřil 15.12.2019

Zatímco před pár lety se bolestínsky vyzpívávala z prázdnoty, na nejnovější desce Sunshine Kitty je optimističtější.