Články / Rozhovory

Slaves: Nejsme přátele, jsme bratři

Slaves: Nejsme přátele, jsme bratři

Martin Řezníček | Články / Rozhovory | 24.09.2018

Jsou dva, jsou mladí, plní energie a sebevědomí. Aby taky ne, když už se svým debutem Are You Satisfied? z roku 2015 úspěšně zaútočili na britskou hitparádu a byli nominováni na Mercury Prize. A co je nejdůležitější, dostali svou syrovou produkci na pódia velkých festivalů. Britští punkeři Slaves, vystupující ve složení Isaac Holman (zpěv, bicí) a Laurie Vincent (kytara), se po své české premiéře na Rock for People v roce 2017 představili i na letošních Colours of Ostrava, kde krátce před jejich koncertem vznikl tento rozhovor.

Jaké slovo nejlépe vystihuje vaši kapelu?
ISAAC: (po dlouhém přemýšlení) Úžasná.

A jak byste ji vystihli jednou větou?
ISAAC: Naše kapela je kurva úžasná.

Co je pro vás důležité ve vaší hudbě? Vzrušení, zábava, poslání?
LAURIE: Řekl bych, že dokonalá směs těchhle tří věcí.
ISAAC: Jo, všechny tři. Je důležité předat nějaké sdělení, bavit lidi i sebe.

Takže tři pilíře perfektního vystoupení?
ISAAC: Tři pilíře Slaves.

Snili jste jako děti o tom, že budete rockové nebo spíš punkové hvězdy?
LAURIE: Rozhodně. To jsem vždycky chtěl: mít peníze a nemuset chodit do práce. Ale spíš než punkovou hvězdou jsem chtěl být princem punku. Rozumíš, stejně jako Ozzy Osbourne je princ temnoty, já – my jsme princové punknoty. (smích)

A neříkáte si tak jen vy sami?
LAURIE: Ne, říkají nám tak všichni: Slaves nebo princové punknoty.

Kdy jste začali hrát na nějaký hudební nástroj?
LAURIE: To jsem byl ještě hodně malý. Muselo mi být tak osm.
ISAAC: Já dostal kytaru na Vánoce, když mi bylo asi jedenáct.

To je docela brzo. Pohltilo tě pak hraní na kytaru?
ISAAC: Ani ne. Bavilo mě to, ale nebyl jsem kytarou zas tak posedlý.

Jste dvoučlenná kapela. Kdy jste se rozhodli, že budete hrát jen ve dvou?
ISAAC: Oba jsme z malých měst, kde nebylo moc muzikantů. Takže to byla spíš nutnost než volba. Nikdo se k nám prostě nechtěl přidat.

Dnes by už situace asi byla jiná, když uvážíme, kam jste se až dopracovali...
ISAAC: To jo, ale je příliš pozdě. Budou si muset najít jinou kapelu. My už máme zavřeno.

V čem je výhoda hraní ve dvou?
LAURIE: Je to jako bratrství. Všechno řešíme ve dvou. I když se hádáme, nakonec je hlas obou stejně důležitý. Jakmile jsou ve skupině víc než tři lidi, každý má o hodně menší hlas, a dokonce mohou vznikat v rámci jedné kapely frakce.

A máte obvykle stejný názor ohledně kapely, písní, koncertů?
LAURIE: Ne vždycky, ale obvykle ano. Na koncertech jsme vždycky na stejně vlně. Pokud jde o hudbu, tak se někdy neshodneme třeba v názoru na píseň, ale většinou minimálně aspoň chápeme, co se tomu druhému líbí nebo nelíbí.

Jste přátelé i mimo kapelu nebo už se potkáváte víceméně jen kvůli hudbě?
ISAAC: Nejsme přátele, jsme bratři.

Laurie, už skoro dva roky jsi otcem. Jak to změnilo tvůj život?
LAURIE: Ve všech aspektech života, jaké si jen dokážu představit. Mám prostě ve svém životě malého človíčka, o kterého se musím postarat. Ale je to skvělé! Křivka spokojenosti stoupá pozvolna vzhůru. Užívám si, že jsem táta.

Isaacu, ty vedeš méně usazený život. Jak pasujete jeden k druhému?
ISAAC: Je strašně moc věcí, co máme společné, a pár, ve kterých se lišíme. V něčem žijeme odlišné životy, ale je hodně toho, co nás spojuje.

Přijde mi, že jste na hudební scéně poměrně velká vzácnost. Necítíte se trochu osaměle?
LAURIE: Ale vůbec ne. Na britské scéně je víc punkových kapel jako třeba Shame, Idles, Lady Bird, Slowride a další kapely, se kterými se přátelíme. Často hrajeme na společných festivalech.

V Česku je komunita na punkové a hardcorové scéně silně stmelená. Kapely organizují společné akce, pomáhají si při nahrávání, vydávají na spřátelených labelech. Funguje to v Británii podobně?
LAURIE: Je tam pár kapel, které dělají fakt dobré věci pro undergroundovou punkovou scénu jako třeba Wonk Unit; pořádají akce, vydávají hudbu kapelám. I my sami jsme založili label Girl Fight Records, kam jsme přitáhli všechny naše kamarády. A podobných příkladů je víc. Scéna žije.

Info

Slaves
web kapely

Živě:
24. 10. 2018 Roxy, Praha
fb událost

foto: Pooneh Ghana

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Petra Hradilová (Czech Music Crossroads): Pro mě to není jen práce

Mariia Smirnova 18.06.2024

To nejlepší ze světa world music, jazzu a alternativy můžete nasávat už za pár dnů v ostravském domě kultury Poklad a na koncertech pod širým nebem na Alšově náměstí. Rozhovor.

Marin Lalić (Bear Stone): Všetko je veľmi uvoľnené a bez stresu

Lucia Banáková 11.06.2024

Chorvátsky prírodný i festivalový unikát pre priaznivcov stoner a psychedelického rocku. Interview.

Pořadatelská: Tomáš Vobořil (Marienbad Film Festival)

Viktor Palák 07.06.2024

Co čekat od letošního ročníku již zavedené přehlídky v Mariánských Lázních? Svůj ideální festivalový den – a mnohem víc – vykresluje programový ředitel festivalu.

Randy Armstrong (Red): Plán B neexistuje

Dan Sywala 06.06.2024

Od té doby vydali dalších sedm alb, neměli žádné velké excesy, i když se jim nevyhnuly ani hodně mizerné dny, včetně jednoho pražského. Rozhovor.

Jonas Almén (Royal Republic): A najednou tam jsem!

Eva Karpilovská 03.06.2024

Sedmnáct let v nezměněné sestavě a čerstvě páté studiové album LoveCop mají za sebou švédští rockeři Royal Republic. Rozhovor, brzo živě na Rock for People.

Tomáš Poprik (ObrFest): Baví mě potkávat usměvavé lidi

Mariia Smirnova 28.05.2024

Letos přibude scéna na Trchové zahradě, kde mezi jahodami a pod třešní budou divadla, workshopy a v pozdějším odpoledni koncerty převážně ženských interpretek.

Doug Robb (Hoobastank): Jak velí upřímnost

Eva Karpilovská 22.05.2024

„Já měl třeba vždycky trochu problém označovat nás za umělce. Jsem prostě jen člověk, co dělá hudbu.“ Rozhovor s frontmanem kapely Hoobastank pro Full Moon.

Curk: Většinou je to o lidech

Veronika Miksová 22.04.2024

Charismatického kluka z Jihlavy nebylo úplně snadné rozpovídat, než mi došlo, že všechno podstatné ze svého vnitřního světa sublimuje do hudby. Rozhovor.

Margaux Sauvé (Ghostly Kisses): Příběhy posluchačů ovlivňují proces psaní

Kristina Kratochvilová 29.03.2024

Kanadská zpěvačka Margaux Sauvé je středobodem Ghostly Kisses a ve snových zvukových krajinách rozpíná příběhy o lásce, touze a ztrátě. Rozhovor.

Václav Havelka (fyield): KEXP vnímám jako milník

Michal Pařízek 25.03.2024

Dostat se s kapelou do studia legendární radiové stanice KEXP v Seattlu je snem mnoha hudebníků z celého světa. Rozhovor.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace