Články / Rozhovory

Slaves: Nejsme přátele, jsme bratři

Slaves: Nejsme přátele, jsme bratři

Martin Řezníček | Články / Rozhovory | 24.09.2018

Jsou dva, jsou mladí, plní energie a sebevědomí. Aby taky ne, když už se svým debutem Are You Satisfied? z roku 2015 úspěšně zaútočili na britskou hitparádu a byli nominováni na Mercury Prize. A co je nejdůležitější, dostali svou syrovou produkci na pódia velkých festivalů. Britští punkeři Slaves, vystupující ve složení Isaac Holman (zpěv, bicí) a Laurie Vincent (kytara), se po své české premiéře na Rock for People v roce 2017 představili i na letošních Colours of Ostrava, kde krátce před jejich koncertem vznikl tento rozhovor.

Jaké slovo nejlépe vystihuje vaši kapelu?
ISAAC: (po dlouhém přemýšlení) Úžasná.

A jak byste ji vystihli jednou větou?
ISAAC: Naše kapela je kurva úžasná.

Co je pro vás důležité ve vaší hudbě? Vzrušení, zábava, poslání?
LAURIE: Řekl bych, že dokonalá směs těchhle tří věcí.
ISAAC: Jo, všechny tři. Je důležité předat nějaké sdělení, bavit lidi i sebe.

Takže tři pilíře perfektního vystoupení?
ISAAC: Tři pilíře Slaves.

Snili jste jako děti o tom, že budete rockové nebo spíš punkové hvězdy?
LAURIE: Rozhodně. To jsem vždycky chtěl: mít peníze a nemuset chodit do práce. Ale spíš než punkovou hvězdou jsem chtěl být princem punku. Rozumíš, stejně jako Ozzy Osbourne je princ temnoty, já – my jsme princové punknoty. (smích)

A neříkáte si tak jen vy sami?
LAURIE: Ne, říkají nám tak všichni: Slaves nebo princové punknoty.

Kdy jste začali hrát na nějaký hudební nástroj?
LAURIE: To jsem byl ještě hodně malý. Muselo mi být tak osm.
ISAAC: Já dostal kytaru na Vánoce, když mi bylo asi jedenáct.

To je docela brzo. Pohltilo tě pak hraní na kytaru?
ISAAC: Ani ne. Bavilo mě to, ale nebyl jsem kytarou zas tak posedlý.

Jste dvoučlenná kapela. Kdy jste se rozhodli, že budete hrát jen ve dvou?
ISAAC: Oba jsme z malých měst, kde nebylo moc muzikantů. Takže to byla spíš nutnost než volba. Nikdo se k nám prostě nechtěl přidat.

Dnes by už situace asi byla jiná, když uvážíme, kam jste se až dopracovali...
ISAAC: To jo, ale je příliš pozdě. Budou si muset najít jinou kapelu. My už máme zavřeno.

V čem je výhoda hraní ve dvou?
LAURIE: Je to jako bratrství. Všechno řešíme ve dvou. I když se hádáme, nakonec je hlas obou stejně důležitý. Jakmile jsou ve skupině víc než tři lidi, každý má o hodně menší hlas, a dokonce mohou vznikat v rámci jedné kapely frakce.

A máte obvykle stejný názor ohledně kapely, písní, koncertů?
LAURIE: Ne vždycky, ale obvykle ano. Na koncertech jsme vždycky na stejně vlně. Pokud jde o hudbu, tak se někdy neshodneme třeba v názoru na píseň, ale většinou minimálně aspoň chápeme, co se tomu druhému líbí nebo nelíbí.

Jste přátelé i mimo kapelu nebo už se potkáváte víceméně jen kvůli hudbě?
ISAAC: Nejsme přátele, jsme bratři.

Laurie, už skoro dva roky jsi otcem. Jak to změnilo tvůj život?
LAURIE: Ve všech aspektech života, jaké si jen dokážu představit. Mám prostě ve svém životě malého človíčka, o kterého se musím postarat. Ale je to skvělé! Křivka spokojenosti stoupá pozvolna vzhůru. Užívám si, že jsem táta.

Isaacu, ty vedeš méně usazený život. Jak pasujete jeden k druhému?
ISAAC: Je strašně moc věcí, co máme společné, a pár, ve kterých se lišíme. V něčem žijeme odlišné životy, ale je hodně toho, co nás spojuje.

Přijde mi, že jste na hudební scéně poměrně velká vzácnost. Necítíte se trochu osaměle?
LAURIE: Ale vůbec ne. Na britské scéně je víc punkových kapel jako třeba Shame, Idles, Lady Bird, Slowride a další kapely, se kterými se přátelíme. Často hrajeme na společných festivalech.

V Česku je komunita na punkové a hardcorové scéně silně stmelená. Kapely organizují společné akce, pomáhají si při nahrávání, vydávají na spřátelených labelech. Funguje to v Británii podobně?
LAURIE: Je tam pár kapel, které dělají fakt dobré věci pro undergroundovou punkovou scénu jako třeba Wonk Unit; pořádají akce, vydávají hudbu kapelám. I my sami jsme založili label Girl Fight Records, kam jsme přitáhli všechny naše kamarády. A podobných příkladů je víc. Scéna žije.

Info

Slaves
web kapely

Živě:
24. 10. 2018 Roxy, Praha
fb událost

foto: Pooneh Ghana

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Zdeňka Morávková (V centru | Im Zentrum): Centrum je tam, kde si ho uděláš

redakce 18.09.2019

Jesenický umělecký festival svou dramaturgií poukazuje na česko-německou spolupráci, která v regionu po léta přirozeně probíhala. Rozhovor.

Radim Zbránek (Story): Jen vnímat, nechat mobil v kapse

redakce 16.09.2019

Večírku s názvem Story se po několik let dařilo odvážným propojením dvou zdánlivě neslučitelných světů vyvolat atmosféru, jakou široko daleko zažil málokdo... Rozhovor.

Wrekmeister Harmonies: Všetko má expiráciu, krása aj utrpenie

redakce 15.09.2019

Predo mnou zrazu sedeli dve vyrovnané a veľmi príjemné bytosti, hovoril najmä JR. A pokojným hlasom ma dôkladne vyškolil o kráse a šťastí, ktoré je všade okolo nás.

Dušan Svíba (Earth Music): Potkávat se s lidma

redakce 09.09.2019

"Ústředním bodem je zájem a potřeba mít vliv na prostředí, ve kterém se pohybujeme," říká o svých plánech i ambicích Dušan Svíba.

George Clark (Deafheaven): Ordinary Corrupt Human Love je nový začátek

redakce 08.09.2019

Během kodaňské zastávky evropského turné se frontman Deafheaven rozpovídal o procesu, který z novinky Ordinary Corrupt Human Love udělal nejdůležitější album jejich kariéry.

Aparde: V Berlíně nejsem navždycky

redakce 02.09.2019

Hlas je mým dalším nástrojem říká v rozhovoru Paul Camillo Schroeder alias Aparde, inovátor německé elektronické scény, který se netají tím, že nemá rád rivalitu v hudbě.

Protokol: Alyona Alyona

redakce 30.08.2019

Na podzim se Alyona Alyona do České republiky vrací ke dvěma klubovým koncertům a u té příležitosti jsme se jí zeptali na její vzory a inspirace.

Bernard Sumner (New Order): Po letech jsme měli deadline

redakce 29.08.2019

Rozhovor se členem Joy Division a New Order se neodmítá, peripetie kolem náslechu a utajení alba ovšem překonaly všechna očekávání... Čtěte před pražským koncertem.

Milan Lipavský (Festival hudby Bez ambicí): Třeba se to brzy změní k lepšímu

redakce 28.08.2019

Festival na náměstí bez „kolotočů“? Lidi kolem litomyšlského klubu Kotelna se o to pokusí druhý rok za sebou, a ačkoliv říkají, že je to „bez ambicí“...

Courtney Barnett: Prokaž světu službu a vyřeš si sám sebe

redakce 26.08.2019

Courtney Barnett, jeden z nejvýraznějších hlasů v indie rocku, písničkářka s pronikavým viděním světa, přijede poprvé do Prahy. Rozhovor o pocitech nejistotu a jiných.